Studium techniky

Na konci studia na gymnáziu, když jsem svým středoškolským profesorům říkala, na jakou školu se hlásím, pamatuji si, že jedna profesorka vyjádřila názor, že vzhledem k tomu, že nás tam bude jen málo děvčat, budeme požívat ze strany chlapců značné pozornosti. Tehdy jsem k tomuto tvrzení byla skeptická. Dnes si musím dát za pravdu. Věc se má tak, že většina studentů jsou chlapci z průmyslovek, kde vyrůstali téměř výhradně v kolektivu ostatních chlapců a neměli tedy mnoho příležitostí zjistit, že dívky jsou vlastně stejný živočišný druh, jako oni. Ne, že by otevřeně dávali najevo jejich podřazenost, ale často cítíte, jaký mají na tuto věc pohled. Dovolte mi uvést příklad… Na přednášce z manažerské psychologie, probíralo se něco v souvislosti s chováním vůči ostatním lidem, se jeden student zeptal na něco ve smyslu: Když ženy používají jinou půlku mozku než muži, přemýšlejí (nějak) emocionálně, neměli bychom to zohlednit, když se rozhodujeme, jak se k nim budeme chovat?; Omlouvám se, že nemohu citovat. Co nemá žádnou logiku a zároveň se nerýmuje, to se špatně pamatuje. V tu chvíli jsem byla docela šokovaná, že na univerzitě mohou mít studenti takové názory. Připomnělo mi to jeden blábol z oblasti neverbální komunikace, že když žena pohodí vlasy a odhalí tak krk, je to jasná známka její náklonnosti k vám. Tomu by snad mohl věřit jen někdo, kdo nikdy neměl dlouhé vlasy, které ho šimraly na krku a překážely ve výhledu. Protože když člověk s něčím nemá vlastní zkušenost, bezhlavě věří tomu, co mu o dané skutečnosti někdo napovídá. Je poměrně smutné, jak nás pohádky a kulturní tradice ovlivňují, a že mnoho lidí nenapadne jejich správnost zpochybnit.

Nicméně ani od profesorů se nedočkáte spravedlnosti. Vzhledem k tomu, že je v posluchárně tak 8 holek ze 150 studentů, radši se zavděčí těm 142. Byla jsem již svědkem přednášky z lineární algebry, kde zazněly asi 4 vtipy s námětem méněcennosti osob ženského pohlaví. Samozřejmě se nic z toho nedá brát jako nějaký útok proti ženám, jen to člověka naprosto rozhodí. V klidu si sedíte v přednáškové místnosti a najednou jste strašně špatný člověk… jste něco ještě horšího a nižšího než nejhorší člověk… a vůbec netušíte proč. A půlku přednášky se nemůžete soustředit a snažíte se to nějak uchopit a pochopit, proč se společnost vyvíjela tímto směrem, a další přednášku se o tom někdo za vámi zmíní svému kolegovi a vy jste zase na 20 minut myšlenkami u neolitické revoluce.

Nevím, proč v naší společnosti panují takové poměry. Někdy mám pocit, že se akademické úspěchy žen znevažují, protože to „jsou ženy a ty to mají snazší“. Přitom pravda je možná opačná.