NEKLID
NEKLID
Anotace: Občas se mě zmocní jakýsi neklid, nutkání vybočit ze zaběhaných stereotypů, chuť napít se z nového čistého pramene, být znovu udivován svěžími vjemy. Napětí, které z toho vzniká, má euforickou příchuť a je stejně pomíjivé, jako povznášející. ;-)
NEKLID
Někdy mi připadá, že okamžikem vlastního početí jsme jako bytosti možná využili už tu nejméně pravděpodobnou a nejneuvěřitelnější náhodu, co nás mohla v životě potkat, a vyčerpali tu nejskvělejší ze všech možných příležitostí. Možná je někde v našem podvědomí zakódované jakési nutkání zažít a naplnit ještě alespoň jednou takovou životní šanci? Je to vůbec z hlediska počtu pravděpodobnosti možné? A kolika lidem z těch sedmi miliard se to vůbec může někdy podařit? Čím se poměřuje okamžik takového vrcholného štěstí? Nebyl nám dán opravdu jen jednou a smyslem našeho dalšího pinožení je snažit se o jeho zopakování, i když je to zcela marné? Zažít ten dotyk s Absolutnem, které je tak zdánlivě blízko a přitom tak nekonečně daleko, a je jedno, jak ho budeme nazývat? Jak vypadá takový okamžik vrcholného štěstí, okamžik neopakovatelného splynutí s Absolutnem, tj. absolutní krásou? Může přijít ještě za života, trvá snad jen zlomek sekundy či se dostavuje pouze ve snu nebo je dialekticky rozdělen na dva jedinečné protipóly – početí a smrt – a vše mezi tím je jen jakási vycpávka a nezbytná daň či řehole za možnost ochutnat okamžik nepředstavitelné slasti – prostě něco za něco?
Co mě žene do neprobádaných míst? Vytoužený dotyk s krásou, závan slasti, příchuť zakázaného ovoce, hranice, které se chci přiblížit, ale nesmím ani nechci ji překročit? Co to stále hledám…? Možná sama sebe…? Možná… Možná… ???
Praha, 7.11.2011
Komentáře (11)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
pročítám si a zaujalo mě: Co mě žene do neprobádaných míst? Vytoužený dotyk s krásou ,......
jen svoji "trošku do mlýna" - krásu najdu vždycky v přírodě - ať je to forma života nebo jen mrtvý kámen, vidím tolik krásy a jen mě mrzí, že ji vidím jen malinkatou část. Žijeme dost hekticky a nemáme čas vidět to krásné kolem. Stále spěcháme i v té relaxaci - neumíme odpočívat, neumíme se dívat, neumíme naslouchat, někdy se přistihnu, že si připadám hloupě, že se pořád někam neženu a že si chci třeba jen tak sednout do trávy a jen se koukat a poslouchat...
22.09.2014 19:55:04 | asfodel
Příroda je nepochybně nevyčerpatelným zdrojem krásy, ale krásu lze nalézt, myslím, i ve spoustě jiných oblastí, vlastně skoro všude. Je to právě o tom zastavení a nezbytném soustředění, prožitku - z rychlíku je krása nezřetelná, lehce ji ke své škodě mineme. Někdy se taky cítím provinile, když "nic nedělám", ta hektičnost doby bohužel v nás často požírá to, co je ve skutečnosti podstatné. Pokud se dokážeš zastavit a vnímat, nic hloupého na tom není, naopak... ;-)
22.09.2014 23:14:10 | Amonasr
Pro mě jsou takovým věčným zázrakem hvězdy. A asi nejen pro mě. Když se za jasné noci podívám nahoru, zaplaví mě neuvěřitelná hloubka a úžas. Nejenom z té krásy, ale že si uvědomím, že spousta těch viditelně zářících těles, už tam v mojí současnosti vlastně není. Jsou to jen zbylá světla hvězd, které už neexistují. Jsou tak daleko, že jejich neexistenci zaregistrujeme až za mnoho staletí. Hvězdného nebe, na které se díváme je možná odrazem nebe, které bylo svědkem vzniku první lidské civilizace. Dalším krásným příkladem je pro mě ležet v trávě, pod rozkvetlým stromem. Po chvíli ztišení se člověku sám projeví. Poznám živou bytost, která mě zkoumá se stejným zájmem, s jakým si prohlížím já ji. V té chvíli napojení, se na mě zřítí celé nebe. Je to vlna, která mě rozpustí na molekuly. Všechno je to pořád kolem nás. Jen se musíme naučit to vidět. A není to jen o očích. :o)
10.12.2013 11:59:56 | Tichá meluzína
Pěkně jsi to popsala, máš evidentně velký dar odpoutat svou mysl někam, kde se očistí, odpočine si a nabere novou energii. Stejně jako Ty se na hvězdy chodíval v noci dívat můj táta, se kterým jsem si jinak moc nerozuměl. Když už nebyl, tak jsem si na něj jednou na rodné zahradě o jasné letní noci vzpomněl a zadíval jsem se nahoru, co tam asi tak viděl. A po chvilce soustředění jsem to pochopil, byl to úžasný pocit, stejný, jak to popisuješ ;-) Člověk je pořád v jednom kole a vlastně to podstatné ani nemá čas vnímat. Takové niterné ztišení, nejlépe o samotě v přírodě, a poddání se tomu, co nás přesahuje, by si měl každý ordinovat co nejčastěji – myslím, že by na světě bylo rázem o mnoho líp :-)
10.12.2013 16:16:20 | Amonasr
:o)
10.12.2013 16:31:54 | Tichá meluzína
Nebudu nic vymýšlet, pomůžu si Immanuelem Kantem: "Lidi se dělí na ty, co se hledají, a na ty, co se už našli. Ti druzí mají čas nejen na rozhled, ale i nadhled. Bez sebepoznání to ale nejde."
Jestli jsme se už našli nebo ne, pochybuju že se tuhle prkotinu ještě před kremací dovíme, Josef :D
31.10.2013 19:26:07 | Aťan
Kam Ty na to pořád chodíš, Aťane? :-D No ten Kant mi to teda pěkně natřel, on se zřejmě počítal mezi ty, co už se našli ;-))
Tenhle můj text vznikl původně pro jiný server a byl to jeden z mnoha takových útěků mysli od poměrně nepříjemné životní situace, aby si odpočinula v úplně jiných sférách. Odpoutával jsem se zrovna od takových přízemních lidiček, kteří mě v jisté situaci využili a hodili dost cynicky přes palubu, jakmile mě přestali potřebovat. Tak jsem si to kompenzoval hledáním pevného bodu ve vesmíru, o nějž by se má mysl mohla zachytit. A brzy si našel díky jednomu zajímavému setkání ten pevný bod spíš sám mne, jak už to tak někdy bývá, a otevřely se mi úplně nové obzory, dříve jen tušené – mysl se krásně zklidnila. Všechno zlé k něčemu dobré - dnes jsem těm přízemním vypočítavým lidem za to hození přes palubu vděčný a jsem rád, že jsem se od nich navěky oprostil. Akorát, že na ty závratné výlety mysli mi teď už zase nezbývá žádný čas. Vždy je to něco za něco :-D
31.10.2013 19:55:01 | Amonasr
něco zlé bývá pro něco dobré, ..ale asi ne vždycky :)
31.10.2013 20:31:50 | Aťan
To myslím víc záleží na tom, komu se to zlé stane, než na osudu samém :-) Možná znám ve svém okolí někoho, komu se stávají téměř jen samé zlé věci a ještě mu to k ničemu dobrému snad nikdy nebylo... ;-(
31.10.2013 23:09:13 | Amonasr
Zajímavé psaní.Absolutno, Bůh, nicota, co bude či nebude, tohle vše tajemno je zde určitě proto, aby zde u nás, na té naší krásné, modroučké planetce stálo vůbec za to žít.Láska je však na prvním místě, ať už budeme filozofovat nebo ne.:-)
03.11.2013 21:29:06 | Jeněcovevzduchukrásného
Souhlasím, láska je jmenovatelem všeho, co má pro člověka skutečný smysl. :-)
03.11.2013 21:55:20 | Amonasr