Přišlo mi dnes mailem, americkou zkušenost račte převést na českou:
„Toho dne se JOE SMITH vzbudil brzy, neboť jeho budík Made in Japan byl nastaven na šestou hodinu.
Zatímco v konvici Made in China začínala vřít voda, oholil se holícím strojkem Made in Hongkong, navlékl na sebe košili Made in Srí Lanka , značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made in Korea.
Poté si na své elektrické pánvi Made in India připravil snídani. Usedl ke stolu se svou kalkulačkou Made in Mexico, aby si spočítal, kolik dnes může utratit. Když si srovnal čas na svých hodinkách Made in Tchajwan s časovým signálem z rádia Made in India, nasedl do svého vozu Made in Germany a pokračoval v hledání nějaké dobře placené práce v Americe.
Na konci dalšího marného a neradostného dne se JOE rozhodl trochu si odpočinout. Vklouzl tedy do sandálů Made in Brasil, nalil si sklenku vína Made in France a pustil televizní přijímač Made in Indonesia. A přemýšlel, proč se mu nedaří najít dobře placenou práci v Americe“.
05.11.2013 11:17:18 | Aťan
Je to sice jen čistě hypotetická, nikdy nesplnitelná představa, ale má hlubší filozofický základ i praktický myšlenkový dopad v dnešním světě, kdy je současný systém díky stále rychleji rostoucí produktivitě práce, trvalému růstu nezaměstnanosti a stále nespravedlivějšímu poměru v rozdělování vytvořeného bohatství mezi většinu nevyvolených a statisticky zanedbatelnou menšinu vyvolených, zjevně na pokraji svého zániku. Budou se tedy vědomě či spontánně hledat řešení, která budou reflektovat i tyto otázky.
Pokud budeme strnule kapitalisticky nazírat na člověka pouze jako na pasivního konzumenta, jehož jediným smyslem života je stále větší spotřeba čehokoliv, tak se stávající systém zhroutí do sebe, aniž by se měl šanci obrodit v nějaké ušlechtilejší podobě. Řešení vidím v nazírání člověka především jako tvůrce, který konzumuje, aby žil (= tvořil, bádal, miloval, pomáhal druhým atd.), nikoliv jen jako toho, kdo žije, aby jen konzumoval. A dál už by to bylo na mnoho stran dalších úvah ;-)
Předpokládám, že například na Literu ani žádní potenciálně pasivní konzumenti nejsou – všichni (až na zanedbatelné výjimky) zde realizujeme jednu ze svých potřeb tvořit, zdarma a rádi, a nemáme nutkání kvůli tomu mačkat nějaká tlačítka, kromě těch na klávesnici :-)
04.11.2013 13:09:58 | Amonasr
souhlasím pane...ještě pořád máme šanci tvořit bez toho abychom požadovali kompenzaci...a nedopadli jako všechny ,,vyspělé,, civilizace před námi...
05.11.2013 07:30:11 | enigman
Šance je vždycky, otázka je, jestli ji využijeme. Dokonce bych řekl, že máme šanci mnohem větší, než ty předchozí "vyspělé" civilizace, protože díky obrovské produktivitě práce, včetně zemědělství, by v případě spravedlivého rozdělování nikdo na světě nemusel mít základní existenční problémy (o čemž se oficielně propagandisticky mlží, neb by to mohlo ohrozit postavení "elit"), což dřív bylo nemyslitelné. To by se ovšem muselo změnit naše civilizační paradigma - náznaky řešení už sice tu a tam probleskují, ale zda se skutečně budeme ochotni poučit, to je ve hvězdách...
05.11.2013 11:11:36 | Amonasr
Dovolím si přidat svou malou repliku:
K reálné představě takového přístroje a světa oním zázrakem proměněným v ráj logicky musí patřit i iluze dokonalého blba, tedy člověka tisknoucího tlačítko a přejícím si zmizení všech červených tlačítek včetně svého… :-)
04.11.2013 11:23:40 | Luky-33
máte pravdu pane...vypadá to že lidé od počátku touží po zázracích a Rájích ale přitom ve skutečnosti zápasí jen s dokonalými blby...
05.11.2013 07:25:27 | enigman