Děti a škola

„Jít učit? Ty? Prosím tě... Na to, abys to mohla dělat, musíš být tak trochu svině. A to ty nejsi...“
Pobaveně zavrtěla hlavou jedna z mých výborných profesorek na gymplu na můj nesmělý návrh, že bych mohla jít na peďák...
Druhá mi na to zase napsala toto: „Dneska to je spíš pro takové ranařky, jako jsem já...“

Začala jsem se potom víc zajímat, jak moc hrozné to vlastně s námi je, když reagují takhle. Šla jsem ze základky na osmiletý gympl, takže druhý stupeň jsem nikdy nezažila a my byli ta „elita národa“... Pravda je, že i tak se mi občas chování nás jako třídy k některým našim profesorům nelíbilo, ale já byla vždycky divná. Většinu času ale byl celkem klid. Postupem času jsem pochopila, že řeči o určité bublině, ve které jako studenti stále ještě tak trochu elitního gymnázia jsme, nejsou úplně od věci.
Pochopila jsem to, když jsem začala hledat a číst diskuze o tom, jak to vypadá na učňácích, některých středních a základkách. Zdá se vám to, že student hodí po profesorce židli, jako scifi? No, tak dneska to je na některých školách normální.
A nechávat si otevřené dveře od učebny taky. Proč? Protože když si je zavřete a budete si potřebovat přivolat pomoc, bude vás málo slyšet... Připadá vám to šílené? Mně teda jo.
Co se týká témat „Moje dítě dostalo pětku, mám si na učitelku stěžovat u zřizovatele školy, nebo stačí ředitel?“, tak to už vám pak připadá vlastně úplně v pohodě...

Já jsem z gymplu teprve tři roky, ale u nás doma asi rodiče zapomněli na nějakou aktualizaci softwaru, nebo co, protože za špatné známky jsem dostala vynadáno já, nikoliv profesor/ka, a dovolit si něco z toho, co dneska připadá dětem ok, dostala bych pár facek, nebo aspoň zaracha.
A to, považte, když už občas maminka usoudila, že chyba je ve škole, jsem na otázku „Mám si jít na někoho stěžovat?“ reagovala většinou „Ne, prosím tě, to je moje chyba, že se neumím učit líp!“.
Asi se nechám vyšetřit, neb správná reakce dnes evidentně vypadá úplně jinak...
Udivuje mě to. Udivuje mě, že namísto snahy o zlepšení studijních výsledků svého potomka rodiče radši naběhnou do školy a chtějí div ne odškodnění za psychickou újmu děcka ze špatné známky. Copak to dětem dává za vzor? No, rodiče za mnou stojí. Tak já zkusím zajít ještě dál. A ještě dál.
A ještě dál. No a co. Stejně je učitelka kráva. Přece to říká i máma s tátou...
Úsměv? Tak ten vás přejde, jestli si práci s dětmi budete chtít taky zkusit. Moje reakce na to, co jsem se všechno dočetla, by se dala vyjádřit známou anglickou zkratkou – WTF?!

Ovšem to pravé zděšení přišlo až poté, co jsem si přečetla na jedné nejmenované stránce výjevy samotných „studentů“. Úvozovky proto, že osobně bych TO tak snad ani nenazývala.
Původně to byla stránka o hláškách ze školního prostředí, ovšem rychle se zvrhla v trumfování se dětiček, kdo si dovolil nejvíc. Nad některými „hláškami“ mi zůstával rozum stát, co si děti dovolí a ještě se tím chlubí a připadají si hrozně drsně.
Děti, ona ta sranda taky někde končí...
Následující výlevy jsou (bohužel) zřejmě vážně autentické...

>,,Proč bych měla odcházet“
. ,,jste stará ne?“
,,Jdu žhavit telefon“
,,tak bacha aby ti neschořel“
,,jdu telefonovat mamince“<

>češtinářka: Vrchlický byl děsně nadržený a jeho lyrika je hlavně intimní(tohle naše úča fakt řekla...)
já: a vy jste s ním něco měla?
češtinářka: né od toho mám svýho a já už tě poslouchat nebudu, žákovskou na stůl!
já: tak si zacpěte uši!<

>Starší dějepisářka po zkoušení z pravěku: Ty nic neumíš!
já: ale já v té době nežila narozdíl od vás
dějepisářka: žákovskou<

>uč: co máš v tom sešitě? žák: H.O.V.N.O.!! :DDDD<

>prijde fyzikaaar do triidy, a poviida:
U:tak panaaci, budu zkoušet
Ž:Erekci?(totaalnii vyytlem)
U: Janček, na chodbu a fofrem!
janeček:tak já du dom
U:vokamžitě se vrať!
janeček:do postele tvý matky?
Načež fxzikář dal pěstí janečkovi.Jenže problem. Janeček je asi o tricet cm vetsi.Ucitel dostal prez drsku.
2.den:Glášení:janeček do ředitelny! a fofrem
o prestaavce:
kaamaosi: si byl u reditelky, co?
jakneček: no co, dobře platií '_:D<

>Spolužiak vykrikoval vulgarizmy na chodbe.
Uč: To asi aj vaši rodičia tak doma hovoria!
Žiak: Vy sa pozrite na svojich rodičov!<

>Jednou dostal kámoš poznamku od učitelky : Oslovujemně TY PIČO<

Dál už jsem to nejspíš neměla sílu a žaludek probírat. Ale jo, taky jsem v době své puberty někdy zašla za čáru a zasekla se... Ale tohle?? Za poslední výrok by „kámoš“ neměl dostat poznámku, ale přes hubu, třetímu výjevu od konce se mi ještě pořád nechce věřit a zbytek myslím komentář taky nepotřebuje. Ještě, že si zatím děti po vzoru Ameriky nenosí s sebou taky zbraně. To nejspíš už dlouho taky trvat nebude.
Ona tedy i ta interpretace a množství gramatických chyb nasvědčuje, co za výkvět tohle asi je.
Jenže dneska je z nepochopitelných důvodů v módě hajzlíky podobného druhu ještě krýt a hlavně, aby z toho snad neměli psychickou újmu. Takže je napomenete a pak jdete na kobereček vy. No není to krásné?

Upřímně, nechápu, jak si vůbec někdo může dovolit takhle se chovat, ke komukoliv. A že už jsem poznala hodně lidí a hodně učitelů, z nichž část by zasloužila doživotně odvolat z funkce, ale tohle?? Už jste se dostatečně poplácali po zádech, jací jste to borci a jak jste „jim“ to nandali?
Protože na tomhle nic k obdivu vážně není.
Jak jsem psala, i já přestřelila... Ale vypustit někdy z pusy něco takového, nevěděla bych, kterýma kanálama následně chodit, jak se dostatečně omluvit a o těch pár facek bych si došla mamce říct.
Už jste někdy zkoušeli využít hlavinky k přemýšlení o tom, že vás učí lidi?? Víte, vážně mi přijde vtipné na jedné straně takovéhle podpásovky od vás, a na druhé fňukání, že „oni“ se neovládají a to a to by si neměli dovolit. Neměli? Dle mého názoru by vás za tohle měli proplesknout a vyrazit z výuky. Jenže oni nesmí. A vy to dobře víte.

Jak se lze podivovat nad úrovní našeho školství a nad chováním současných dětí, když celý systém naprosto nahrává nevycválaným žáčkům a není pomalu žádná moc, která by s nimi něco svedla??
Jak chcete ve chvíli, kdy učitel nesmí absolutně NIC, docílit nápravy? Proč by to ty děti asi dělaly, samy od sebe? Nikdo je nepřinutí, protože na ně nikdo nemůže – a rodiče se, jak vidno, ještě staví na stranu svých potomků. To vidím dnes a denně.
„Učitelka si dovolila dát mému děťátku poznámku, jak to mám řešit? On říká, že nic neprovedl a já mu samozřejmě věřím. Za ředitelem jdu zítra.“, „Moje dcera řekla učitelce, že její rodiče nejspíš byli přívrženci minulého režimu, když vystudovala, a ona ji vyhodila za dveře, to si přece nesmí dovolit?!“, „Dostáváme práci na doma, místo aby se učitel přestal flákat a stihl to s dětmi ve škole, kam si mám jít stěžovat?“ atd. Otevřete si libovolné diskuzní fórum na téma škola a uvidíte sami...
Opravdu, ve chvíli, kdy se řeší, že slečna sice čtvrt roku opisuje, je drzá a arogantní, ale kvůli jejímu křehkému sebevědomí je „těžce přes čáru“ jí za to před třídou vynadat..? Není něco trochu špatně?
U nás se samozřejmě opisovalo taky. Akorát, že to byl risk, nikoliv naše právo a následné chycení a vynadání byla ostuda pro nás, ne nespravedlnost od učitele...
Tohle kdyby četla moje milovaná paní profesorka, co tak strašně nesnášela podvody, podrazy a všechno podobné, a co za tohle tak zuřila... A my ji za to milovali, mimochodem...

„Počkejte na střední/vysoký, tam se s váma nikdo mazlit nebude!“ jsme občas slýchali. Taky v tom slyším „už aby to bylo!“ a vůbec se tomu nedivím.
Myslím si, že přístup vysoké školy – jestli chceš tady studovat, toto jsou podmínky, když se ti nelíbí, můžeš jít, by nebylo špatné uplatnit už dříve. Každý vysokoškolský učitel může bez debat vyhodit ze cvičení studenta, co se nepřipravil, nebo si snad dovolí nějakou nehoráznost, což se tedy samozřejmě běžně neděje. Nemyslím, že je to šikana, oni toho ani moc nevyužívají, ale můžou – a my to víme.
A představa, kterak si jdeme stěžovat panu děkanovi, že nás asistentka vyrazila ze cvika, když jsme jí jenom řekli, že je kráva, a to je přece naše právo, říct, co si myslíme, je poněkud vtipná. Říct něco takového, zastavíme se až za bránou areálu. Protože asistenti rozhodně nemají v popisu práce nechat si srát na hlavu, i když jsou tam samozřejmě pro nás.
Myslím si, že prosadit toto nějakou formou i na středních a základkách by vůbec nebylo na škodu. Jinak se to ty děti nenaučí! Proč to na našich školách vypadá místo tohohle modelu tak, že je to učitel, kdo může brát to, co je, anebo jít jinam?
Sama jsem to viděla, když jsem se na chvilku stala instruktorkou v oddíle, kam jsem předtím cca 10 let chodila jako jedna z dětí. Do chvíle, kdy jste jedna z nich, se můžete klidně poprat, když vám někdo ublíží. Ale jakmile jste instruktorka, tak nesmíte nic? Děti se vám můžou smát, můžou vás beztrestně zesměšňovat, rýpat, podrážet... A vy nesmíte nic? Leda vynadat, čemuž se otrlejší děti vysmějí, a jedou dál... Proč to tak je??
Samozřejmě, nadsazuji – my jsme v oddíle takové děti moc neměli a daly se srovnat seřváním od hlavní vedoucí, ale princip je jasný. Je to tak na balíček antidepresiv do šuplíku.

Jestli se tohle nezmění, kam to povede? Už dneska má peďák jako obor pověst odpadní skládky. Chodí tam ze středních škol děcka, co se nedostanou jinam... Co z toho asi vzejde?
Obávám se, že nic moc dobrého. Jenže těžko čekat, že se tam lidi pohrnou, když to v praxi potom vypadá tak, jak vypadá – práce hodně zodpovědná a náročná, ale šíleně nedoceněná (a to i finančně, pochopitelně). A těch pár lidí, co jdou učit proto, že to opravdu chtěli dělat, dostanou takovou čočku, že je spíš zázrak pokud si část ideálů dokážou ponechat.
Jak si povzdechla ona moje milovaná profesorka – ještě když studovala ona, lehká škola to nebyla, a dneska když řekne, že má peďák, setká se s pousmáním, jako by ji litovali, že není dost chytrá, když nevystudovala lepší školu... Je mi z toho upřímně smutno.

Děcka všeho věku, vy přemýšlejte o tom, jak se chovat. To co předvádíte je prostě hnus.
A to já vím, že je spousta učitelů, které nemáte rádi celkem oprávněně, jsou tací, co by opravdu učit neměli, ale ubližováním komukoliv nikdy nic nezlepšíte. Nikdy. Troufnu si říct, že mluvit se dá s každým, někdy to jde líp a někdy hůř, ale dá. Jenže to už je náročnější, než se z chráněné pozice vysmívat, že?
Taky si už uvědomte, že mezilidské vztahy fungují většinou na principu bumerangu. Jen abyste se pak náhodou nedivili, že vás ten angličtinář, o kterém na hodinách veřejně prohlašujete, že vypadá jako z travesti show, u maturity nepodrží.

No, a o tom, že našemu školství lze leccos vytknout i z druhé strany mince, o tom zase někdy příště!