Děti, ty naše děti
Děti, ty naše děti
Anotace: Nechť se sami rozhodnou pro jistější krůčky...
Podívejte se do očí dítěte, které se rozhodlo být dospělým a najdete tam sílu, která hýbe světem. Pak se podívejte do očí dítěte, které dospělo ze dne na den protože muselo...
Takové dítě se možná jednou zavěsí nohama z vysokého stromu a s pořezanýma rukama ve své bolesti bude hledat extázi i rozhřešení. A možná, že začne pološíleným hlasem křičet pár slov pro Ježíše -
" hemoglobin je klíčem,... hemoglobin je klíííííčem".
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Já asi nedospěju nikdy ... je mi líto, ale je to tak:) Ono je opravdu někdy lepší, ponechat si aspoň střípek z růžových brýlí dítěte:)
24.03.2008 17:27:00 | Grafomanická MIA
Mně je patnáct... jestli jsem dospěla sama nevím... něktří mi říkají že ano.. možná jednou se cítím dospělou a jednou dítětem..
13.08.2007 13:15:00 | TerA
Jasně. Jen dítě, které má zázemí, se může vydat beze strachu do světa.
Ale je těžký být se všema chybama, který člověk má, vždy dobrým rodičem.
Znát teorii se ale nikdy neztratí :-)
14.12.2005 22:59:00 | infinite
MOc hezké...já si zatím ani neuvědomuji,jestli jsem dítě,nebo dospělý...jestli se to dělí určitými činnostmi,jsem dospělý,jestli se to dělí myslí,jsem dítě...může být něco mezi tím ? tam bych se zařadil...
03.10.2005 15:47:00 | sköld
Zítra se už konečně pustím do nějakého románu. Asi děti pouště mě lákají, ten název je dobrý.
Zatím ahojky
01.09.2005 19:13:00 | risik
Je to moc pěkné a hodně pravdivé. Já musel dospět ze dne na den ve 14-ti letech. Zvolil jsem si to, protože jsem si vybral takové povolání, ke kterému to bylo nutné. Začal mi někdy koncem července 1980 vojenský výcvik. Ne hra na vojáky- jak to ještě mělo v tech dětských letech být, ale pořadovka se vším všudy. V tom je rozdíl.
Nestěžuji si, byla to vlastní volba díky touze pracovat na letedlech a jinak to tenkrát nešlo. Píši ti to jen proto, že následky tohoto násilného přechodu na sobě cítím dodnes.
01.09.2005 19:11:00 | risik