černé světlo...

je zvláštní jak málo víme sami o sobě…
vše kolem nás mlčí…co je to život…odkud jsme a kam míříme…co je to smrt…mraky…fantazie…
rozumný člověk přece na přízraky nevěří…co když jsme ale těmi přízraky my sami?

před zrcadlem bychom měli být udiveni…zapomeň na zítřek podívej se do minulosti kým jsi byl…
možná je to zajímavější než hledět do budoucnosti duše…probádat to co bylo před životem…
protože to co bylo muselo zanechat stopy…a kde je hledat?...přece v nás…

co je na tajemství člověka to nejzvláštnější?...inteligence…nebo lépe představivost…
jak jinak by bylo možné připustit něco nevysvětlitelného a zároveň vytvářet jeden výmysl za druhým…
pokud připustím že existuje jen to co vidím, cítím…to co je…jak to že dokážu snít o něčem co neexistuje?
Jestliže rozumem chápu jen to co nahmatám proč mě napadá něco co nahmatat nejde?...

něco tady nesedí…

někde jsem byl ale pak jsem odjel ale i když jsem daleko od toho místa přesto si jej dokážu vybavit
vidím to místo nehmotně ale jen proto že jsem to viděl hmotné…
proč si tedy neuvědomit že imaginace je na tom stejně…
v tom smyslu je fantazie soubor vzpomínek na věci
které si nepamatuji ale když si je vybavím viděl jsem je
nejlepší důkaz je v tom že má fantazie není zcela neomezená
pokud by byla vytvořil bych něco jiného třeba barvu která tady dosud není…
/i když pár barev co dosud nejsou mě už natřelo/
co to znamená?...můžu si představit jen to co jsem viděl a na co si vzpomínám
pokud vím že jsem to viděl je to paměť…pokud si jen myslím že jsem to viděl je to čirá fantazie
čím víc vzpomínek mám tím víc mám fantazie…
co tohle znamená?…že jsem před svým životem vedl jiný život ale vzpomínám si jen matně…
pak ovšem je můj současný život ,,onen svět,, života předchozího…

jak ale přejdu z jedné existence do druhé a uchovám si vzpomínky?
Je to otázka přizpůsobení různorodému prostředí…
vezměte si třeba obojživelníky…
byli ve vodě pak změnili tvar změnili orgány…měli žábry teď mají plíce…
žijí přímo před námi dvojí rozdílný život v rozdílných prostředích,
takže i já jsem jistá metamorfóza jedné bytosti….
nebo rostliny…rostliny žijí…nemají ale žádný smysl nebo orgán jako lidé…
jedni i druzí využívají různé prvky stejného prostředí…to jejich ale totožné není…
necítí můj život…neutíkají když je trhám…můj život prochází jejich životem ale ony to netuší…
proč bych na tom nemohl být stejně?
kolem mě žijí předkové i potomci jenže já je nevidím ani necítím…

co třeba sny?…ve spánku moje smysly utlumím ale mé předchozí smysly jsou vzhůru
protože na tenhle spánek nereagují…jejich intenzita ale není tak silná takže se míchají
nic také nedokazuje že jsem měl jen dvě existence spíš naopak je jich spousta…
tak by se dala pochopit i kruhová nesmrtelnost duše…
což pak dokazuje i zvláštní jev už viděného místa které vidím poprvé…
a posloupnost životů může být i překrývání prostředí…

proud černého achátu se blyští
a v černé zářící aureole
se s pronikavým praskotem ježí jiskry zlatavě fialových červánků
šířící hustou neprůzračnou a zvučnou vůni a čadivý zvuk
v kruhových ozvěnách výbuchů…

prý se to vše odehrává jen v mysli…ale mysl může být něco velmi mocného…