Domov
Domov
Anotace: Dovětek a drobné zamyšlení k mému předešlému textu : Kde? / http://www.liter.cz/ostatnipoezie-smutne-821753-cist
Domov má jednu úžasnou vlastnost, dokáže do jisté míry zhmotnit naše představy a sny, vytváří prostor naší existence, dává pocit bezpečí, když svět kolem je neustále proměnlivý. Domov má pro mne význam pevného bodu. Není jen hromadou cihel a kamení, ale obsahuje ducha, duši, srdce. Je sám o sobě svébytnou, osobitou civilizací a člověk v něm obývá jedinečný kousek vesmíru. Není důležité, jak rozlehlé je obydlí, ale kolik svobody umíme do něho vměstnat. A také lásky, tolerance a porozumění. Domov může být plný smíchu, vůní, přestože venku nebesa právě pláčou...
Nemám strach z cest, je třeba jich zakusit. A není problém nasednout do vlaku nebo i jen pěšky vydat se přes mléčnou Galaxii. Nechat se větrem nést ze včerejška do zítřka. Okusit kromě paláců naděje, realitu dneška. Každý nechť si dá do pořádku svůj osud, svoje účty. Ale vědět, až budu chtít, někde v tom malém koutku stínu nekonečna či vesmíru__ je domov.
_
https://www.youtube.com/watch?v=NrgcRvBJYBE
Noir Désir - Le Vent Nous Portera
Komentáře (18)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
....uvědomuji si,milá Helenko,že mít možnost se někam vracet není
až tak pro každého samozřejmé v době,kdy tolik lidí před něčím nebo před
někým prchá......Ta možnost určité stability,zázemí, vlastně dost
pomáhá,jen mám pocit,že někdy nám to,pokud na něčem či někom moc lpíme,
brání obrazně "roztáhnout"křídla a poznávat.Myslím,že domov,to je
něco,co si neseme v srdci,co je spojeno s minulostí rodinné historie,
současných vztahů a směřování do budoucna.Příslušnost ke "svým"lidem
a k "duchu"místa.A taky záleží,jací jsme...někdo je světoběžník a
nejlépe se cítí v pohybu,i když se vrací nebo se stále přesouvá a vyjma místa narození nemá to jedno místo,jiný by "své"místo
neopustil.Obecně si myslím,že v našich končinách je daleko silnější
vazba lidí k místu,kde žijí delší čas.Prostě si svojí úvahou ve mně
rozvířila různé roviny vnímání toho,o čem píšeš.Přesně vím,jak
to myslíš,protože už tak trochu tuším,kdo ke mně promlouvá.....Děkuji
Ji./úsměv/....Jsem ráda za Tvé "vstupy",ve kterých nás necháš
nahlédnout do svých myšlenkových proudů...
16.10.2016 16:35:05 | jitoush
Jsem vděčná za Tvá zamyšlení, milá Jituško, budu se k nim vracet vícekrát, ač roviny, které zmiňuješ, jsou mi dobře známy... ve všem s Tebou souhlasím... jen, někdy toužím ten pevný bod nahmatat... podržet nejen v srdci, ale i v dlaních...
Děkuji, mnohokrát děkuji.
Dobrý večer :-)
16.10.2016 18:11:38 | Helen Zaurak
...rozumím Ti....v tom jsem s Tebou zajedno....mám to podobně,je
to jak nenahmátnout puls......Ji.
16.10.2016 18:29:32 | jitoush
Domov, to je maják, hnízdo, přístav, hrad, místo, kde vracíš se s láskou a rád.
Ráda jsem četla. *)
16.10.2016 14:02:06 | Philogyny1
Velmi krásné. :-)
16.10.2016 10:24:56 | Iva Husárková
Jak bolestně a teskně zní slovo bezdomovec. Máš pravdu, bez domova jako by člověk ani nebyl. Domov je rodina, teplo lásky a vlídná náruč
16.10.2016 10:00:53 | jitka.svobodova
Ano, milá Jitko, jako i Ty rozumím slovu domov.
Mnohokrát Ti děkuji :-)
16.10.2016 10:09:04 | Helen Zaurak
v tom ...malém...koutku...stínu nekonečna...je má...malá tečna...hledí a zve...na nebesa...beze stínu...v nás...úsměv.z.
16.10.2016 09:59:26 | zdenka
V Tvých slovech vnímám duchovno, milá Zdeničko, mnohokrát Ti děkuji.
Děkuji :-)
16.10.2016 10:07:37 | Helen Zaurak