zapomínat?

Téměř denně můžeme slýchat slovo „zapomenout“ a to v různých pádech, číslech, rodech a situacích. Odkud se mohlo toto slovo vůbec vzít? Nejspíš existuje od pradávna, avšak v dnešní době je mnohem používanější. Lidé více zapomínají, a nebo se ani nesnaží nezapomínat. Tento problém sám o sobě je velice závažný. Myslím si, že zbytečně komplikuje život. Jenže často se tomu nikdo nevyhne. Jestliže za to může náš mozek, proč se tedy lidé na sebe zlobí, když zapomenou?
Nejrozsáhlejší tvorové na zemi – lidé – zapomínají i několikrát denně. Je toto normální? Naši prarodiče se nemůžou s tím smířit, jak se ten život za několik desítek let změnil. Slýcháme od nich, že kdysi museli stíhat mnohem více věcí, měli méně možností, nebyly telefony, internet, všude se jezdilo na kole nebo chodilo pěšky. Nepočítejme staré pány či babičky se sklerózou. Těm nemůžeme zapomínání vyčítat.
Jenže jejich udivení, které zapříčinila dnešní technika, se nedá nechápat. Tolik možností, jak si zapamatovat spoustu věcí a lidé i tak zapomínají. Proč tomu tak je? Je snad kladen na dnešní lid větší nátlak? Myslím si, že o tomto by se dalo dlouho polemizovat a i tak by z toho vznikla hádka generací. Když někdo vyrůstá v této době a nezná například 50. léta, těžko se mu o tom povídá. Ale zajisté stojí za to popřemýšlet o nebezpečí zapomenutí. Co tím může obyčejný člověk vlastně způsobit… Když upustíme uzdu fantazii, může naše zapomenutí být vážně až smrtelně nebezpečné. Co když třeba zapomeneme podat staré babičce životně důležitou tabletku? Co když zapomeneme, že existuje přechod a srazí nás auto? Co když necháme puštěný plyn a udusíme se? Není to snad všechno jedno hloupé zapomenutí? Já si myslím, že je.
Zamysleme se… Je tento problém celosvětový? Nebo se vyskytuje čistě jenom v České republice? Určitě je celosvětový! Stejně zapomínají lidé v Číně, jak v USA nebo na Slovensku. Jen velmi těžko se dá dneska s tímto problémem něco dělat. Existují vědci, kteří stále vymýšlejí nové a nové léky. Proč tedy někdo nevymyslí něco, co by zrušilo v lidském mozku buňku, kterou můžeme velmi laicky nazvat „zapamatovák“? Proč se o takovýto problém, který trápí spoustu lidí, nikdo nezajímá? Nebo snad zajímá, ale nejde s tím nic dělat?
Těžko posoudit, ale můj názor na celou věc je, že se to nejspíš bude jenom zhoršovat. Na svět se budou nakládat větší břemena, a proto se tento problém posune do ústraní a nikdo s ním nic neudělá. Myslím si, že je to škoda. Ž ivot by byl mnohem veselejší a s menším procentem hádek.
Jednoznačně jsem ale dospěla k závěru, že člověk je zrozen proto, aby zapomínal.