Stravování se ve školních jídelnách

Stravování je pro mnohé z nás, více, či méně, častou činností. Většina lidí (alespoň v Evropě ráno snídá, odpoledne obědvá, večer večeří a mezi tím si občas dají svačinu.

Na toto téma jsem přišel, věřte, nebo ne, ve školní jídelně. Jedl jsem zrovna jídlo, které mě ničím nějak neoslovilo. Seděl jsem sám u stolu a přežvykoval ten, jak se říká „salát“ a viděl jsem jak u ostatních stolů, takřka stejným způsobem přežvykují ostatní.

Rozhodl jsem se pozorovat ostatní. Všiml jsem si, že většina se snaží se u jídla shromáždit se svými přáteli a bavit se s nimi, přestože je jim od mala vštěpováno, že u jídla se v jídelnách mlčí, aby nevznikal přílišný hluk. Když už někdo seděl sám u jídla, vypadal, že jej ani moc nezajímá co jí. O pár dní později jsem se zeptal, co to v té polévce, co právě jím, je. Moje spolužačka mi odpověděla: „sperma“. Po této odpovědi jsem měl třikrát větší chuť polévku dojíst.

Dnes již raději, jako jiní, nemyslím na to co jím. Myslím spíš ke komu si přisednout, aby mi chvíle strávená v jídelně rychleji utíkala. Popřípadě na to jakou novou myšlenkou, která se netýká jídla, se zabývat.

Tím se dostávám k otázce, zda by se jídlo ve školních (a potažmo i jiných) jídelen dalo vylepšit, aby se jednoduše dalo vychutnávat. Na tuto otázku jsem nenašel jinou odpověď, kromě té, že se jídlo v jídelnách postupně lepší, bohužel, cesta je pomalá, stejně jako jakákoliv jiná změna k lepšímu.