Baťo, kde jsi?

Těžká doba hospodáře.
Ale ne zas tak úplně.
Žiji v zemědělském kraji.
Lidé tu obdělávají svoje louky, pole, lesy.
Chovají dobytek, provádí údržbu strojů.
Prodávají zrno, seno, obilí, mléko a maso.
Na většinu z těchto činností pobírají různé dotace.
Tyto bývají určujícím parametrem pro výběr osiva, řepky.
Samozřejmě v tom hraje roky ekonomika.
Někteří z nich jsou pojištění proti neúrodě.
Vidím jejich kvalitativně vzkvétající vozový park.
Prokazatelně, podstatně méně lidí, dělá daleko efektivněji více práce.
Tito lidé většinou nemají žádné ekonomické poradce, ale řídí se svým selským rozumem.
Obdržené prostředky jim musí vyjít na osetí, krmení, provoz, údržbu, inovaci a vlastní platy.
Teprve co zbyde je jejich zisk.
A za ten si buď koupí třeba nový traktor, plemenného býka, nebo jedou na dovolenou.
A protože tohle všechno zvládnou, tak se jim říká hospodáři.
Pak tu máme podnikatele.
I ti by měli fungovat podobně.
Tedy vyrábět, provádět služby pro dosažení zisku.
Musejí samozřejmě platit různé daně, odvody, platy zaměstnanců, pojištění.
Rovněž by měli myslet na rozvoj firmy a svoji budoucnost.
Měli by si tvořit finanční rezervy pro období nemoci, výpadku zakázek a důchod.
Pak tu máme řadu profesí státních úředníků.
Jsou to poslanci, senátoři, ministři, vojáci, policisté, soudci, učitelé, zdravotníci, berní úředníci.
Někteří z nich jsou zaměstnáni s tím, že rozhodují o hospodářství, kterému však bohužel mnohdy vůbec nerozumí.
Pak je tu samozřejmě i obrovská možnost korupce a zneužívání postů.
Řídí se heslem: Bližší košile kabátu a taky: Z cizího krev neteče.
Díky těmto lidem, není ekonomika srovnatelná se západní.
Množství státních úředníků roste s množstvím nových zákonů, nařízení, opatření podobným pandemickému vývoji.
Toto samozřejmě značně zatěžuje státní rozpočet.
Stát nehradí dluh, ale jen část úroků a dluh neustále narůstá.
Uvedu příklad, kdy za vedení ministerstva financí panem Kalouskem, byl dluh zvýšen podle údajú české národní banky o 667 miliard korun.
Za ministrování panem Sobotkou o dalších zhruba 334 miliard korun.
Každý z dalších ministrů přidal další díl, ale nikdo z nich se ani zdaleka nepřiblížil absurdně vyznamenanému Kalouskovi.
Nyní však stojíme před novou obrovskou výzvou sanování vzniklých škod díky zastavení chodu průmyslu, hospodářství turistiky.
Všichni postižení očekávají od státu finanční kompenzace za utržené ztráty.
Mnoho z nich není již po měsíci schopno fungovat.
Nemají potřebný kapitál, finanční zdroje pro úhradu nákladů, mezd zaměstnanců.
Nepočínali si zřejmě v období blahobytu jako ti hospodáři.
Mnoho z nich má různé finanční poradce, jejichž úroveň se projeví právě v této době.
Jenomže stát není dobrým hospodářem.
A ani nemůže být.
Je tlačen k nákupu obrovského množství zdravotního vybavení, pomůcek, dopravních a zvýšených mzdových nákladů.
Přitom jeho příjmy klesají o daně, odvody, nájmy a celou řadu dalších příjmů.
Všichni přez to však očekávají funkčnost státu, zdravotnictví, školství, policie, ochrany hranic.
Navíc chtějí uplatnit ztráty zisku, výpadky příjmu, podpory nezaměstnaných.

A vláda pod tlakem vše slibuje a celou řadu věcí hradí.
Opoziční strany populisticky slibují, co by navíc, kdyby tam byly, hradily.
Vše co je uhrazeno, zmizí.
A stát ty peníze nemá.
Není v jeho moci být takový hospodář.
Tak si půjčí od bank, devalvuje hodnotu koruny.
Občas si pro pobavení pustím retrospektivní plácání předních našich ekonomů a kdyby to nebylo k pláči, musel bych se tomu smát.
Čím více škod, náhrad stát vydá, tím více bude zadlužen.
Současný 1,7 bilionový dluh posbíráný za 31 let, by se mohl lehce zdvojnásobit.
Potřebovali bychom hospodáře, který myslí alespoň na příští sezónu. Je nutné jasně vymezit reálnost slibů a představu o udržitelnosti odvětví jako je turismus, letectví, automobilový průmysl.
Bez jasného přístupu je to jen zvětšování pohromy.
Potřebujeme prostě Baťu.
Kde jsi?!