Dětský ráj

Očekávání dítěte narůstá v jeho představách úměrně k jeho věku a zkušenostem se světem kolem něj.

Dalo by se říci, dítě ještě světem dospělých nepolíbené je oproštěno od marnosti povinností dospěláka a žije si svůj svobodný svět.

Vzpomínám na dětství s velkou pokorou a nostalgií sobě vlastní. Zvláště, když jsem měl kolem sebe kupu sourozenců, což bylo výhodou k tomu, umět se podělit nejen o skývu chleba, ale také o lásku.

Mám v jasné paměti, jako by to bylo včera, spoustu zážitků, kdy jsme si jako děti hráli na schovávanou, krvavé koleno a nebo hráli škatulata hejbejte se.

Mám v jasné paměti, prázdniny u babiček a dědečků, tetiček a strýčků i letní tábory.

Vybavuje se mi voňavá jarní louka, plná velkých koláčů žampionů skrytých v trávě a dědův laskavý hlas, když jsme nadšeně volali: "Tady je jeden a tady další, dědečku těch tady je!" Děda přikyvoval a čistíc nožičky bílých hub, ukládal tyto do proutěného košíku a zhluboka nadechoval brzký ranní vzduch.

Mám v jasné paměti, prázdniny u druhé babičky, pamatuji si na noblesní posezení u voňavého porcelánového šálku čaje s mlékem a sladkého zákusku, přehrávání gramofonových desek a odpoledním čtení knihy - Bylo nás pět. Jak příznačné!

To jsou jen vybrané úryvky vzpomínek, které mi utkvěly v paměti na mnoho desítek let. Jistě si vzpomínáš na své nevinné dětství a spřádání svých snů v představách, jež byly či nebyly naplněny.

I já měl sny a plány, velké nedozírně krásné představy dětské fantazie, ale co bylo nejzvláštnější bylo to, že prožívání dětského štěstí se neupínalo na budoucnost, ale na přítomný okamžik, který jsem si spolu se svými sourozenci plně užíval.

Mám v jasné paměti, rozbitá kolena, nemoci a jiné strasti, ale stále ve mně převládal pocit a dosud převládá, že život je nádherný, úžasně rozmanitý a vidím krásu i tam, kde by ji mnohdy nikdo nehledal.

Ano někdy jsem měl pocit, že to nedám, že to vzdám a přepadla mne marnost, ale stále ve mne přebývala síla, která mne hnala dál a dál, až jsem dospěl, nejen do dospělosti, ale dospěl jsem sem, kde teď právě jsem.

Vděčnost je ve mne a chce se mi plakat radostí a vykřičet do světa: 'Cožpak to nevidíte, nikdo není popleta!'

Každé dítě to ví, to jen okolí se bouří a hlásá - NE! - ono dítě v sobě však ví, že - ANO! -

Poslechni si to úžasné dítě v tobě a naslouchej svým dětským snům a neřeš kolik ti je let, dej šanci přítomnosti a užívej si let na okřídlených jednorožcích.

Ptáš se kdy?

Odpovím ti s radostí a láskou. - TEĎ! -