Žít psí život
Žít psí život
Když jsem si onehdy, před necelými třemi lety pořídil pejska,
domácího mazlíčka, to jsem ještě netušil, že mne naučí
co je to žít život.
Vešel se do dlaní jako malý huňatý chumáček s jiskrnýma očima
a vypadal spíš jako malý medvídek než pes.
Vesele se batolil oňuchávajíc své nové bydliště
a samozřejmĕ také svého páníčka. S velkou radostí mi k nohám
nosil svou oblíbenou hračku a odzbrojujícím pohledem,
vrtíc ocáskem, jakoby říkal. Pojď si hrát, je čas na hraní,
ty to snad nevidíš?
Jak rostl, stále víc jsem si uvĕdomoval, že se mám od nĕj co učit.
K uspokojování jeho potřeb v žádném případĕ nebylo jen se nažrat
a už vůbec ne honit se za přízraky života.
Pozoruji jej, když se s požitkem sobĕ vlastním protahuje,
odpočívá kdy ze mu zachce a vybírá si svou komfortní zónu,
energetické místo, vyhrabáním důlku v trávĕ, kam chodí prožívat
svou vyhledávanou samotu a která mu dává následnĕ sílu
na proběhnutí se po zahradĕ a ochraňovaní svého páníčka,
když je potřeba.
Ač je malý vzrůstem, umí být velkým, je mi inspirací
a zdrojem pro zastavení se v denodenním shonu a uvĕdomění si,
že by v tom bylo jádro pudla, neudĕlat nic pro to,
abych naslouchal tomu, co jeho společností získávám.
Rčení, život pod psa, shledávám jako nepochopení smyslu našeho bytí.
A proto, přátelé, ať je to kočka nebo pes , či jiné zvířátko,
pozorujme je a žijme naplno, jako v mém případĕ, psí život.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.