Pokud jste si teď řekli, že jsem mimo mísu, přeci Ema má mísu a máma má maso, tak jste si určitĕ vzpomĕli na slabikář první třídy a tím se vrátili do dĕtských let. A to je účelem tohoho pojednání.
Zamýšleli jste se nĕkdy proč má máma maso? Máma je skutečná opatrovnice a jako správná matka se pečlivĕ stará o svou domáctnost a touží bohatĕ nasytit hladové krky svých ratolestí.
V mém pojednání je máma ta, která má mísu proto, že v dnešní dobĕ je mnoho z vás preferujících jinou stravu než maso a do samotné mísy může dát máma cokoliv uzná za vhodné, aby se její dĕti mĕly dobře. Neřku-li, ona máma, může být i Ema.
Abychom nechodili kolem horké kaše a dostali se k tomu podstatnému.
Máma je symbolem tepla domova a plna mateřského citu dĕlá vše pro to, aby její dítko prospívalo.
Je smutnou, ale reálnou pravdou, že některá máma je z tohoto mateřského proudu vykolejena na vedlejší kolej, ač z toho, či onoho důvodu a jelikož nemá potřebu opatrovat své svĕřené bohatství, jímž je plod jejího lůna, můžeme se jen domnívat, že životní situace ji jednou přivede k uvĕdomění a svou vnitřní bolest, která vede k potlačení dobra v sobĕ uvidí a přozře. To však není námětem tohoto pojednání.
Obecnĕ je platné, že skutečná máma se o svá dítka stará dnem i nocí, raduje se s nimi, fouká jim bolístka a odkrýváním svého dobra v sobě jim pomáhá to dobro násobit a ona se pak budou spokojeně batolit. Když dospĕjí, podle vzoru své mámy budou šťastnými a dávajícími lidmi. A kola lásky se točí dál.
Když máma porodí své krásné novorozenĕ, usmívá se na nĕ, laská je a dává mu pocítit bezpečí.
Byl jsem u narození svého syna a ochutnal jsem z daru zrození.
Daniela, držíc první v náručí jsem si užíval, vonĕl životem a po mých tvářích se kutálely slzy štĕstí a radosti.
Pocta své mámĕ.
Má máma je obdivuhodná žena, vychovala pĕt dĕtí, ano bylo nás jako smetí, ovšem nikdy se k nám tak nechovala, vždy nás s láskou opatrovala a nemĕla to vždycky lehké, přesto vytrvala. Jsem jí neskonale vděčný, že jsem mohl navnímat její mateřský cit a stát se takovým človĕkem, kterým dneska jsem. Dĕkuji mami!
Bez mámy bychom tu nebyli, proto, ať je tvá máma jakákoliv, dej jí znát co pro tvůj život znamená. Odemkni srdce, klíčem zrození a prociť co to s tebou človĕče udĕlá.
Jsi-li mámou, užívej si pocitu daru, který ti byl dán, naplň svou mísu dobrotami po okraj, jistě se ti to vrátí zpět.
Souzníte-li přátelé s mým projevem, můžete se těšit na další můj článek. A o čem?
Ač i táta může být mámou, přesto je vždy tátou.
Tak ahoj příštĕ!
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk