Dobro je v každém z nás

Můžeme si klást otázku na toto téma a domnívat se, že nalezení na ni je v knihách. Už ve škole jsme byli zvyklí, že čtením se nejvíce naučíme a učitelé nám s oblibou zadávali a doposud dětem zadávají domácí úkoly z připravených osnov učebnic a děti jsou dále přesvědčovány, že to je to jediné správné řešení, jak získat vzdělání pro život.

Pokud zůstaneme u vzdělávání jako takového, tak proti tomu není žádných námitek. Ovšem abychom se dotkli našeho tématu, tak to rozhodně není dostačující přístup. Ve školách se jaksi opomnělo na podstatnou část vzdělání, jíž je nutno předat dětem praktické rady jak naložit se svým životem, potažmo svým nitrem, aby pochopily jaký je jejich účel bytí a jak se postavit k otázce, co je to dobro v nich samotných.

Děti zahlcující se vědomostmi, které v osobním životě budou pramálo využívat, jsou vedeny k přesvědčení, že získané znalosti o násobilce, zeměpisných místech a IT technice je to hlavní na čemž život stojí. Bezpochyby tyto znalosti jsou pro život také potřebné a není proti tomu v jádru co namítnout. Tudíž, co tím vším chci říci?

Pokud jsme rodiči, jistě si přejeme aby naše ratolesti se uměli v životě orientovat až opustí svá rodná hnízda. A nemuseli se pak potýkat s otázkou co tady vlastně dělám, jak mám vlastně s hlavou plnou školních vědomostí žít? 

Přiznávám, že já jsem tento rodičovský aspekt podcenil a svému synovi jsem nepředal více z toho o čemž nyní sám jsouc přesvědčen předkládám vám, těm, kteří choulíte v náručí svá dítka školou i ne školou povinná, abyste je motivovali v projevování dobra a to  svým příkladem.

Děti nasávají ze svého okolí jako houba po dešti vše co kolem sebe vidí. Škola ani školka pro ně není nosným příkladem k napodobení bohulibých vlastností, tak jim buďme příkladem my samotní.

Jak jsem předeslal v úvodu tohoto zamyšlení se nad danou otázkou, objevení dobra v sobě je na nás samotných, podívejme se co nám říká naše srdce a nasajme v klidu rozjímáním o svých niterných pocitech, pozorováním řádu a spontánnosti přírody kolem sebe, že vše funguje dokonale přesně a proč bychom měli být výjimkou v přírodním koloběhu? Nejsme, patříme sem a patří sem i naše děti a ony to ví možná lépe než někteří dospělí.

A proto naslouchejme jim a milujme je, objímejme a zažívejme dobro v kruhu rodiny. Tak chtě, nechtě, předáme to objevené a přesto setrvávající dobro dál a svět bude okolo nás lepší a lepší.

Kéž se šíří světem myšlenka, kterou cítím celým srdcem přátelé a stále intenzivněji, jež zní:

 'Dobro v sobě předám tobě.'