Syčák

Syčák první třídy, z první třídy.
Říkají to o něm.
Ano, je jiný.
Jako jiný s právem na život.
Učící se zákony smečky.
Deformují mu ve škole jeho křídla.
K obrazu svému.
Představy o chováni rádi by mu vtiskli.
Že prý se často pere, vzteká, neposlouchá.
Má svůj vnitřní svět vnímání co je špatné a co správné.
A včera vlastně pyšný jsem byl na jeho vzdor.
Když mi jej popisovali.
Jak se zvedl a šel za učitelkou.
Aby jí sdělil, že přeci tak nemůže známkovat spolužačku mu milou.
Že je jí to líto a pak brečí.
A to přeci dobře není.
A zastal se jí jako jediný.
A jestli se takto chová syčák, chtěl bych, aby jich bylo víc.
Lidí s vlastním názorem.
Bez strachu z následků.
Nezištně.
Jaké poučení si z toho může odnést je li za to pokárán?
Že zastávat se v jeho očích trpícího nemá smysl.
Ale mě se zdá, že je to nesmysl.
Ale on to tak má.
Poveze se to s ním.
Nezlomí li jej.
Svatý jistě jinak není.
Vidím uhlíky v jeho očích.
Jiskru v nich jistě ještě má.
Tak ji neuhašte vy mravokárci a propagátoři stádnosti.
Nelíbí se vám chování supa, krtka, myši, krokodýla?
A přesto vězte, že i oni právo na život mají.
Tak to totiž bývá.
Tak se prosím někdy zamyslete, proč je někdo jiný.
A nechte ho tak být.

A propos znáte význam toho slova?
Je to nepěkně jednajícího člověk, darebák, lotr,
tulák, pobuda.
Nebo taky kohout, kterým je možné při spouštění vypustit z válce vodu u parních strojů.