Výběr autora ToMáš Tady

Víla je zkrátka velmi ušlechtilé stvoření… Myslím, že se mám od Víly ještě hodně co učit…

Strážci našich lesů mlčí. Dubové listí s vánkem ševelí. Duše stromů vypráví o řádu, co nezná žádné povely.   Naslouchá jim vnímavá drobná tichá

Přidávám poslední ze svých děl, kdy to ještě ve mně žhnulo… Třeba mě, živá vodo, ještě na okamžik vzkřísíš…

Jsem Moták Pochop -
obezřetný ptáček dštící přerývaný plamínek.
Z pařátu na sněhobílou hruď
upadl mi zbrusu nový čirý lesklý kamínek.

Tato báseň pojednává o tom, že spousta pocitů nám může pomoci jako náš průvodce, nebo nám taky mohou přerůst přes hlavu a začít nás ovládat, či uvrhnout do bezvýchodnosti. Báseň lze citovat jen první strofou nebo i oběma, pak nabývá docela jiného významu.

Nevidíš mne, neslyšíš mne, nevnímáš mne. Až mne ucítíš, - neubráníš se mi! Koho ve mne - můj nositeli zříš? Vol moudře mou úlohu v tvé zemi! Nab