Výběr autora Kakofonie osudu

Jedna o něco veselejší

Koukám se na Tebe skrze prsty,
svítí mi do očí paprsky sluncí.
Slyším, jak se na mě směješ z dálky,
cítím, žes mi do kůže vyryl

Když se ráno rozednilo,
koupila si v trafice,
stovku jí to zase stálo,
překročení hranice.
Dcacet tupých projektilů, <

Nepochopení ztráty. Pochopím někdy?

Vře to, bublá, bolí,
ledová voda místo krve,
Kůže v obličeji hrůzou se drolí,
ve vrásky, pleť má, se rve.

Nedý