Výběr autora Hrebiczech

Kolem čtvrté vzbudí se agónie
A s ní první kroky podobné novorozeněti
Lámavé a bloudivé co skládají se do sebe
Ve zlomku sekundy

podnapilý potácející se domů
je léto, horký jasný večer
na horizontu zapadá slunce
oslňující paprsky
i on z cesty sešel

Trhá mi srdce tohle všechno slyšet,
vždyť já měl být ten, co to změní.
Pak slovo spolu ztrácí význam.
Neříkej, že to tak není.

Někdy je nepoznáš
a změní ti celý život.
Tak jako princ
na kterého v poušti mluvil pilot.

Nikdy jsem si nebyl jistější,
než když říkám ti, jak jsi skvělá.
Při schůzce včerejší.
Jen my, ticho a pouliční světla.

Víno v puse zní,
teče do břicha, probodává srdce.
Toho večera, co byl jsem s ní.
Snad dá se jí pomoct přece.

Mluvi

Hledají zlatý grál,
při tom ztratí sebe,
peněz a přátel pár.
Litovat je,
Já mám přeci Tebe.

Byli jsme děti, co nepoznaly svět.
Nevěděli, jak to chodí,
proč lidé pláčou, když v srdci lásku nesou.
Přesto krásné to bylo, pla