Faunův labyrint

tak snad..
..ne.. 
jen další cesta po spirále

tak.. 
ne
další rozcestí 
kolikáté uz??   

Z olověných mraků zavěšených tak nízko,
že jsem se jich mohl téměř dotknout začal padat drobný déšť 

Hypnotické tóny faunovy flétny se snášely snad odevšad 

Padl jsem na kolena a v zoufalství nad marností svého snažení jsem sklonil hlavu v tiché motlitbě k Bohu 


Vtom se temnota předemnou podivuhodně zavlnila
a v opalisujícím mihotáním se zjevila postava

"Boha o nic nepros" řekl tiše faun
"Všechno co mohl, všechno co potřebuješ už ti dal v hodině tvého zrození"

"Prosímtě pomoz" vykřikl jsem zoufale, vidouce že faun se chystá odejít
"Kudy vede cesta ven??"


Faun se otočil a upřeně na mne pohlédl
"Vy lidé jste velmi zvláštní tvorové..pokládáte se za pány světa,bohy kráčející po zemi.. 
Ale Cestu, hledáte očima a odpovědi rozumem.."


Zprvu se mi zdálo, že v jeho hlase slyším opovržení..  

Ale byl to jen smutek.. 
Hluboký smutek a lítost.. 


Vstal jsem ze země, pozdvihl hlavu a nechal déšť dopadat na svou tvář..  
"Faune, já znám odpověď.. " 


Lehounce se pousmál 
"Já vím, všichni ji znáte.. 
Všichni ji máte někde hluboko uvnitř" 


Žádná z těchhle cest není správná, pomyslel jsem si.. 


"To není tak úplně přesné" pravil faun s úsměvem..  
"Žádná z nich není správná pro tebe!
Mohl bys tu prochodit celý život, a spousta z vás ho takhle promrhá!" 


"Už jsem ti řekl faune, že odpověď znám..  
Není-li žádná cesta z labyrintu pro mně ta správná, musím si udělat vlastní.. " 


Nejsem si úplně jist, ale zdálo se mi že než dočista zmizel, zahlédl jsem v jeho očích něco, co tam dřív nebylo.. 


Jiskřičku naděje