kapička krve

ona tak se rděla
tolik to chtěla
na jejím bílém těle
doteky pálily
ty více než smělé

ženu v sobě vítala
i se bála, aby nezůstala sama
omakaná záda, zulíbaná prsa
srdce v hrudi nebezpečně trsá

pár chytře vybraných slov
dnes vyplatil se ten lov
už je na měkko, už je v síti
a jí je dobře, její svět teď se třpytí

na mechu ohanbí
kapka krve nohy zahanbí
její bílá stehna
tuhle rudou barvu nezná

pestrý motýl na ten květ
přiletěl a si sed
a vysál ten její chtíč
pak zase letěl pryč

lodičky a vysoké podpadky
v takových nevynáší se ven odpadky
šla proti mě po schodech dolů
toho našeho starého domu

nejspíš ze třetího patra
žije tam jeden malíř, chlastá, miluje a chátrá
v ruce držela květované šaty
na ně padly nejmíň tak dva měsíční platy

byla zcela nahá
však nenastydne, noc je vlahá
co je ale zvláštní
že oděna je jen svou vášní

v ruce točený cigáro
teď už chybělo jen nějaký to super fáro
víc jak šestnáct jí nebylo
jestlipak se jí to už líbilo?

co asi skryto měla ve výru svých myšlenek
že takto oděna troufala si jít navenek?
když mě míjela, necítl jsem vůni tabáku, byla to vůně marjánky
obohacená pachem tři dny starého bramboráku

kam asi teď ale jde?
má to daleko, či je hned odvedle?
co řeknou jí rodiče, až přijde takhle domů?
nebo půjde až za město jak je ta alej stromů?

je tam ale i vysoká skála
snad neskočila by z ní, ale je tak sama
osud asi chtěl, abych se tam objevil
poslechl jsem a tu dívku zachránil

kolik asi je takových ubožaček
učednic nebo školaček?
já kdysi taky býval jak ten malíř z třetího patra
maloval modely, vlastním nejednoho plátna

teď tu stojím zmatený
a mám vztek na muže i na ženy
jsme prostě zvířata určitého druhu
následujem hlasu živočišného pudu

však který kluk už zaváhá
když objeví se nástraha?
a která holka odolá když píseň prastarou
zahraje pěknej kluk s kytarou?

nejsem učenec ani Philosoph
sotva vím, co je třeba Apostroph
ale odmítat svět pudů
nechci a ani nikdy nebudu