a blondýna jsem až po střední protože jsem chtěla odmaturovat....

taxem se jako bruneta
vydala do světa a plnou tašku moudrých slov
chystám se na proslov
o tom jak tajou sněhuláci
země
ta chuděra .. víru ztrácí
že ještě někdy vesmír
v kole jí zatočí

největší pouště
modré oceány
jen samá sůl a věčný žár
a bez racků .. pevnina je mýtus
zoufalý výkřik
z vodních par

veřejné popravy ty mě děsí
zástupy kmenů
mizí les
ten z nejstarších
archív všehožití
a oni ve své .... touze
neznaj mez

a řežou, kácej až se třísky rojí

jak říkám
stačilo trochu peroxidu

kdo by si dneska
dělal vědu
z těch velkejch vln
co žerou plážím horké písky
v zimě sníh leda z úzký trysky
(sněžnýho děla)
kam voda co dřív potok chránil
odtéka celá

a ptačí hnízda
proutěné pokojíčky
namísto aby vejce hřála
kdekdo jí

mě ale zajímají přiléhavá trika
pohledy uznalé
(lehce se na ně zvyká)
a ten co velkou káru
nablejskanou má

tak promiň táto
chtěls to jinak
že půjdu ve tvých šlépějích
a já to vzdala
oddala se touhám
a teď mi chybí (ten tvůj smích)