Když je noc mladá

*

Noc jak saze, úsvit o sobě neví a měsíc nevidět...

Stejně v úvozu ticha do mělkého údolí lesa ani na krok

jen černý talár c-dur s perforací molů,

střídá Polárku a Jižní kříž ve vedení těch, co bloudí

přísvitem projasňujícím cesty odevšud kamkoli....

 

Jsem osamělý grón, procházející mezi strážemi,

budím spící, v černém plášti splývám s tmou

a dívám se na oblohu se všema očima sledujícíma hvězdy,

s publikem ticha, dívajícím se do každého stínu, za každý kmen

zda právě za ním to tajemství veliké viděti není

.

Vy poustevníci vesmíru starší, než pohledy k vám

co vše jste uviděli, co všecko tajíte hluboko v sobě

vy cestovatelé nehnutí, co osudy předvídáte

někdy  spravedlivé - vždycky  zasloužené

a nikdy dost bílé a zlaté těm, co je nesou...?

 

Učenci všech nekonečen, věčností, tajemství...

kolikeré národy jste viděli vznikat a zanikat?

Jiskřičky v tušovém nekonečnu, mnoho-li věků za sebou

a kolik před sebou máte, než nám zazpíváte

hlasem všech zvonů vesmíru poslední zvonění?