Loutky

Loutky loutkama,
tahají za nitky,
herci v divadle,
hrají ty masky.

Pózují za pózou,
pózují v pózách,
ksichtí se za gesty,
v jakýchsi róbách.

Mimika scénáře,
je jaksi dlouhá,
ono to poplete,
i mistra,
co si říká "Amoleta".

Nahoty do nahoty,
a fantom přichází,
plazí se po laně,
šilhajíc,
a v divácích se zmocní.

Bulvy z očích,
vyplazují jazyk,
zuby se kazí,
v černý to zlozvyk.

Co z úst máchá,
to i kaká,
v publiku do kolíku,
kde fajnšmekr si zachrochtá.

Tu děj se zaškobrtá,
od kokty slovem,
kde slova prošlá,
vidno neprošla,
ke švihadlu,
co boulevice nešvihá.

Sedící spící,
co kolo kolem vozí,
povozem, co nepovozí,
traktor nefakčící.

Járo, Járo,
napuštěný vypuštěný,
vypusť žumpu do kbelíku,
napusť bláto na knedlíku.

Hojda, hojda,
to je hra,
zachechtá se Lahoda.
Lahoda Jahoda,
volá hola na vola,
za oponou scénáře,
učí ty tři čtenáře.

Bulvy z očích povolí,
texty v hlavě zabučí.

Bu-bůů,
kravice krabice podojí,
vemena do pranice,
kde jsou herci,
co prskají a nálady mění.

Loutky, tě pic,
to je skandál,
kde lopotí z lopatou sandál.

Rup v rub, líc a tik,
mačkají se do gatích.

V monologu diagolu,
přeřvávají slova do postojů.

Lehni, sedni, vyboč hruď,
budíkem tak buď.

Crrr, kdo tam"?

Jára Cimrman,
sedící vynálezce,
co vynalezl eroplán.

A nejen to,
i tamto, tamhleto,
i to třepotající prso..