Zamykám srdce

Zírám se k světu do krunýře
avšak pod ním jsem i nejsem
jenž správcem vytrvalým pěji
v ódy času vystřižení.



Občas pukám v tíži smetí
z těch krutých vad
a vyvržené lidské nátury

odcházím potichu
z nevědomí do vědomí zítřku
snad k bludišti tančící myšky
kde ulehávám
a nechám se jí srstí něhy šimrat
jen tak
nacházím svůj rytmický dech.



To ty vysněné paprsky křídel
kde jste té lásky lyrické
vzývám Vás naposled
abych jal souznění
za vlas muškátu milé

nebo v hlase fanfár
objetí za polibek oný

sžíti se kosmicky

a zachvět dvě komety tmou
pro tebe

čekám s deštníkem v bouři
jsi vyplašená
než-li nedostupná

zamykám srdce

pravdy nešťastné
nezlob se.