Silnice bolely mazlavým medem.
Kráčím po nich
a boty sosají
jako včely.
Vrba v náklonu,
vroucně líbá,
než dojdou všechna tajemství.
Divné návyky utajeného světa.
Je noc
a stíny potupně slouží světlu.
...Však bosky přehopkat tu sladkost, přisednout k zelenému panáčkovi s fajfkou a dušičkami v hrníčcích,co Ti řekne,že Tajemství nikdy nedojdou a světlo je svobodné....Ji.
14.10.2023 19:31:46 | jitoush
Zajímavá spojení, poeticky silná slova...ale já se s nimi nějak nedokážu ztotožnit... možná proto, že po sladkém se vlastně šlape... a potupa ve spojitosti se slovem světlo... mi taky zrovna nesedí...
12.10.2023 16:32:27 | cappuccinogirl