Sluneční světlo

Když se mnou nejsi cítím chlad,
snad každý má tvé dotyky rád.
Bez tvé pozornosti květiny hynou,
tvrdá realita stává se jinou.

Někdy tvůj pohled na kůži pálí,
občas to zabolí, občas to svádí.
V noci ztrácím se bez tebe,
ráno první tvůj pohled u srdce zahřeje.

Pohlaď mě po tváři ať slza zmizí,
teď buď můj, už né víc cizí.
Vezmi mě v náruč tvou potom já toužím,
jak hladový sup nad tvým srdcem kroužím.

Chci být u toho když se ráno vzbudíš,
zalije se krajina vůní rozkvetlých růží.
Slunečnice sledují tě z dály,
ty tam jsou sny co se mi o tobě zdály.

Proto nespal mé srdce v prach,
to je jediné z čeho mám strach.