Dohady

Své srdce ti na dlani podávám
a doufám, že jej přijmeš.
Pak potají za oknem sedávám,
čekám, že někdy přijdeš.

Asi se nikdy nedočkám...
Nevadí - vždyť mám jeho.
Vím jen, že mě s ním nečeká
nic pěkného, jak s tebou.

Až si jednou vzpomeneš,
jak mohlo to být krásné.
Stejně si mě nevezmeš
už teď je to jasné.

Já budu mít jeho
ty teď už patříš jí.
Budu pryč daleko
a tvré rty zase s ní.

Možná na mě budeš myslet.
V dobrém? Špatném? Pověz mi.
Třeba nám to vyjde příště...
A když ne? Umřeš mi?

Naše láska nemá smysl?
To jsi chtěla tímhle říct?
Ne, já.. Stejně na to nemám mysl.
Tak nech mě být a jdi pryč!