Naše první...

Naše první objetí...
předtím toli napětí...
tolik jsem si to přál...mám?
Má mě ráda? Nemá mě ráda?...

Náš první polibek...
tak rychlý...předtím velký strach,
přesto tolik sladký...
Má mě ráda?
Pokud ano,strážný anděli,
nedopusť ať se její láska rozpadne v prach...

Naše první dlouhá procházka...
ve vichřici, v zimě, v dešti,
šla jsi snad ráda, ja víc než rád...
veřil jsem, že to tvou lásku ke mně věští,
na zté procházce,jak moc Tě mám rád,
chtěl jsem Ti říct tolikrát...

Tvé první ,,mám Tě ráda´´ vyřčené,
život bych dal za tyto chvíle kouzelné...
předtím tolik studu,
má mě ráda, nezabíjí tak jen nudu...

Naše poslední procházka,poslední rozmluva,
ač krátká jen...
..............rozcházíš se................
vzdaluje se štěstí, hroutí se svět,
bortí se nejhezčí, největší splněný sen...

Když je vše vyřčeno, odcházíš...
ani jednou se neohlédneš zpět...
už si ani nevzpomeneš, přesto tolik scházíš...
z lesklých střípků se snažím zas slepit svůj svět...

Když je vše vyřčené, odcházíš, ani jednou se neohlédneš,
hledím za Tebou....
odcházíš, vidím jen tvá záda...
a do srdce stále bodá ta věta -
,,bylo to asi jen pobláznění, už Tě nemám ráda...´´

A naše plány, ty už se nesplní...
naděje umřela, nikdo to nezmění...
už jsi zapomněla...už žádná cesta není...
už jen hledám cestu z té lásky vězení...