Tobě...

Noc vyvěsila poslední hvězdy,
všichni už spí a sní,
o světě neví,
tma už hrozí zaťatými pěstmi
a já tu sedím sám
a bloumám a přemítám…
A duše má je prázdná
jako opuštěný chrám…

Hvězdy a planety
splývají mi v obrazy,
zadívám se – jsi tam ty!
Oči mi jen přechází…

Měl bych je snad rychle zavřít,
neměl bych mít v mysli Tebe,
měl bych nejspíš zapomenout,
přestat doufat i sám v sebe.

Avšak…

Slunce se vrací
neustále, dokola
stejná je i jistota –
srdce mé Ti neodolá…

Být s Tebou je jako žít v jiném světě,
žít v nebi, žít v pekle,
snad na jiné planetě…

V tom světě je štěstí,
láska, radost,
v tom světě je bolest,
smutek, starost.

V tom světě zas chtěl bych žít,
hodně věcí napravit…
Ten svět jsi totiž Ty…
promiň,
nejde tomu zabránit…

Chybí mi Tvé ruce, prsty -
které mě dřív hladily…
Chybí mi Tvé krásné oči -
můj pohled když zachytily…
Chybí mi Tvůj dech, Tvé rty -
do nebe mě dostávaly…

Chybí mi Tvé hebké vlasy –
nechalas mě s nimi hrát…
Chybí mi Tvůj něžný hlas –
nejkrásnější na světě snad…
Chybí mi Tvůj letmý úsměv –
hezčí dar nemůžeš dát…

Krásy světa v porovnání s Tebou
jsou jen zrnka písku v poušti…
Jdouce nejčernější tmou
-v mysli Tebe-
paprsek světla mě neopouští…

Růži kazí její trny,
nebe zase mraky…
Tys však čistá jako anděl
žádná není jako ty…

Hvězda dolů k zemi padá
a s ní padá i můj sen…
…ten sen je být s Tebou zase -
být nejšťastnějším člověkem…