Beznaděj

Byly dny
V žáru dmoucí lásky
Jež naplňovaly mě touhou
Být s tebou
A s nikým než s tebou jen
Ten čas je však unesen
Prozřením a prázdnotou

Že nebudeš už nikdy má
Má touha že je nicotná
Že bolest se do mě vžírá
Jak ocelové kleště svírá
Nepustí
Dokud srdce neodumírá

A já nemůžu ani zpátky
Ani dál
Osud mi totiž
všechno vzal...

Trpět a kát se budu
Nežli skončí tato můra
Neústupná, hnusná stvůra
Postrádajíc pevnou půdu
Neopustím její dvůr

Mysl má už nezná hranic
Byť je plná nevědomí
Vlak jenž nemá žádných stanic
Loď, co nikde nezakotví

Šíp který nic neprobodne
List co nikdy nedopadne
Film co nikdy neskončí
Kůň jenž cválá bez očí

Toť obraz pocitů
Ovládajících celé tělo
Jenž jako bez duše
Kdyby bylo
A nadosmrti
Jen bloudilo
A nevědělo
Kudy kam
Bez tebe už nemá směr
Život je jen
Špatný sen...