Ukolébavka...

Venku svítá, noc končí,
...a co bude dál?
Šváb,
cos mi jej do hlavy dal,
sžírá mi
srdeční sval

...a jako s ranní kocovinou
přichází stud,
tak s nespavostí přichází stesk,
ne, tohle mi neříkej,
že všechno končí zítra,
dokonce dnes.

Venku svítá, noc končí,
...a co bude dál?
Šváb,
cos mi jej do hlavy dal,
u dveří
výhrůžně stál.

Nechci tou levnou lihovinou,
zabíjet cit,
za který si snad můžeš sám,
ne, tohle mi neříkej,
že všechno byla lež,
všechno,
co jsi psal.

V náručí mi leží hračkoví,
ale život je už takový,
vstáváš, když já usínám,
už nemám ani zbytky sil,

nevím, proč jsi tenkrát
na stejném místě byl?

Zničeho nic?

Venku svítá, noc je pode mnou,
pod mou peřinou...
Já vím že život jde dál,
ospalá a nevím,
kam skočit dřív...

...a jako jeden důkaz lásky,
beru jenom činy; ne slova bezcenná.
Ne, tohle mi neříkej,
že nebereš je stejně,
nebo mě to poznamená.

Venku svítá, nejsem ospalá,
neusínám,
den, který začíná
bude ospalý,
dobrou noc, když nemůžu dál.

...a jako s ranní kocovinou,
přichází stud,
tak s nespavostí přibývá stesk,
ne, tohle mi neříkej,
že všechno končí zítra
a nedej Bože dnes.

V náručí mi leží hračkoví,
ale život je už takový,
vstáváš, když já usínám,
už nemám ani zbytky sil,

nevím, proč jsi tenkrát
na stejném místě byl?

Zničeho nic?