Vražedná láska

Uprostřed noci v čase pochmurném,
zrodil se netvor v srdci mém.
„ Přišel čas, již na cestu se dej,
zpátky se více neohlížej.
Postav se strachu, nenávist si zvol
a lásce vyhrát nedovol.“


„To ona tě na zem skolila
a duši tvou tak zničila.
Odplata tvá ji nemine
a rukou tvou dnes zahyne.
Její tvář tak naposledy zříš
a na její hrob pak zaboříš kříž.“


„Ne neublížím jí i přes zradu její,“
říkám hlasu a trošku se chvěji.
„Tvá slova jsou jako jed, hnusí se mi.
Okamžitě zmiz a opusť tuto zemi!“
Netvor hlasitě se zasmál
a dál si se mnou pohrával.


„Ona podvedla tě,a tys ji tolik miloval.
Teď žije s jiným,ale já tě varoval.
Vstaň! Běž a zabij ji!
Nezaslouží si žít, nemá naději.
Vezmi nůž a na cestu se dej.
A na její pouti vytrvej!“


Já na cestu se vydal, ale vrátit jsem se chtěl.
Avšak netvor se mnou jiné plány měl.
Najedou stál jsem u ní a díval se,
jak krásná je, a já zasnil se.
Náhle netvor převzal kontrolu
a já rozhod se zabít tu potvoru.


Jakmile uzřel jsem mrtvý obličej její,
na mou dlaň dopadla kapka krve mojí.
Tu poslední netvorova slova uslyšel jsem.
„Dokonáno jest, nechť přijme vás tato zem.
Spolu navěky budete a nic vás nerozdělí.
Ona stane se ženou tvou a ty mužem jejím.“