Konečně sami

Díváš se o mých očí a posloucháš,
čekáš, zda řeknu ti další z těch mých vět.
Pomalu řeknu ti, že tvá duše mi patří
a políbím tvou jemnou šíji.
V tvých očích se rozlije vášeň,
když šeptám ti, že láska je jen hra.

Mé ruce hladí tvoje tělo,
když spolu splýváme v jedniné
a slyším tvůj horký dech,
jak šeptáš, že mě miluješ.

Pak se zeptáš "proč?" a já neumím odpovědět.
Neumím, nechci, odpověď není.
Jsi mojí hračkou a já si hraju.
Hraju si s tvým tělem a tvou duší.
Prohráváš svoje vlastní já
výměnou za mou náruč.

Odcházíš v pohnutkách a myslíš si,
že to nebyla jen hra.
A moje rty šeptají další z těch slov,
která poutají nás dva dohromady.
Slyšíš? To zvony oznamují, že žijeme.
Já pro sebe a ty pro mně.

Zeptáš se, zda tě miluji
a já odpovím: "proč?"
Nejsem ten, kdo umí milovat,
to jen ty toužíš po té větě.
A znovu mi dáváš své tělo,
abych si svobodomyslně hrál.
A já znovu roztáčím ruletu
a souhlasím s pravidly své vlastní hry
do které se sám bezhlavě uvrháš...
Jen proto, abys mě znovu cítil uvnitř sebe.