Třešínky

Alejí třešní do košilek průsvitných oděných
loudám se, lelkuji – a jen tak po očku se dívám,
nespatřím-li v odrazech zrcadel kaluží skleněných,
o čem, když nejsi tu se mnou,rád snívám.

To vločky krajek lístků okvětních mě matou,
tak smyslně vstříc pohledům mým vlají,
kolem boků tvých a ňader příslibně se vinou
a dar, co přinášíš mi v dlaních, skrývají a tají.