Hvězdičce

V městečku severním,
a já to dobře vím,
bydlí jedna kráska
co schází jí láska
věří sama sobě
a v týhle divný době
nějak ztrácí naději
že ji amor postřelí
zdá se že už nevěří
že zaklepe u dveří
tak jí duše temně praská
když nevěří že je láska
která hory přenáší
a všechno zlé odnáší

Přál bych si být kouzelníkem
co jí shová pod deštníkem
když prší tyhle pochyby
(miluje mě? co kdyby? )

Já viděl v těch očích jas
vím, je schopná věřit zas
v krásné ráno, v dobrý den
jak vyhnat ten smutek jen?
smutek lepivý a černý
chodí s ní jak pejsek věrný
až jí křídla omotá
bude navždy samotná
bude navždy ztracená
zakletá a zmatená
chodit světem s duší černou
míjet lásku čistou, věrnou

Na koně rytíři lásky
seber jí z čela vrásky
mám však jedno přání
netlač prosím na ní
vím že láska není lehká
ale ONA krásná, křehká
po polibku moc touží
spěchej než se usouží