..tantrická..
..tantrická..
V z d a l i
jsme se okamžité slasti potěšení
a vydali se na cestu
v místo; co je / však možná taky není…
těla jsou v zeleň zahalena
sníh pod nohama pálí
schody snad z azbestu
a kniha z dlaní otevřená
šelfy a skály
nás vítají bez slůvek protestů
plujeme polem karmínových máků
a slunečník má jemné třásňoví
On dotýká se mě
a já zas jeho tokamaku
zem hledí z oblohy, obloha ze země
a ústa měsíce otázce odpoví…
náhlého dotýkání
pomalých postupů
prohlubně pevných stěn
a vroucích sond a přání
i prvních úkrytů
v kapičkách sklíček na lupu
k své Osudové symfonii / vzlétnout jak Bethoveen
v toužení k umělecké šíji
a umět struny rozeznít vně jako ve skrytu…
Kývla jsem / on věděl dobře nač
pak prsty rozetřel mi tělem vzruchů pláč
a ústy vydal se do ranních úsvitů
..do víru tantry. Rozpadu vědomí. A příze na goblén…
jsme se okamžité slasti potěšení
a vydali se na cestu
v místo; co je / však možná taky není…
těla jsou v zeleň zahalena
sníh pod nohama pálí
schody snad z azbestu
a kniha z dlaní otevřená
šelfy a skály
nás vítají bez slůvek protestů
plujeme polem karmínových máků
a slunečník má jemné třásňoví
On dotýká se mě
a já zas jeho tokamaku
zem hledí z oblohy, obloha ze země
a ústa měsíce otázce odpoví…
náhlého dotýkání
pomalých postupů
prohlubně pevných stěn
a vroucích sond a přání
i prvních úkrytů
v kapičkách sklíček na lupu
k své Osudové symfonii / vzlétnout jak Bethoveen
v toužení k umělecké šíji
a umět struny rozeznít vně jako ve skrytu…
Kývla jsem / on věděl dobře nač
pak prsty rozetřel mi tělem vzruchů pláč
a ústy vydal se do ranních úsvitů
..do víru tantry. Rozpadu vědomí. A příze na goblén…
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
pak prsty rozetřel mi tělem vzruchů pláč
a ústy vydal se do ranních úsvitů
Krásné....S.T.
18.02.2011 22:47:00 | ZILA78
"On dotýká se mě
a já zas jeho tokamaku
zem hledí z oblohy, obloha ze země
a ústa měsíce otázce odpoví…"... tahle část, šuměnko, ta vypovídá za mnohé... ST!***
16.02.2011 18:53:00 | NikitaNikaT.
my v ráji kdysi rozkoš kradli
byl písek, sníh, přikryt zelení
žár prošel asbestovou stěnou,
ty schody byly bez zábradlí
tak v poli máků ztraceni
dál stoupali jsme za ozvěnou
nad propastí beze stěn
hudba, v níž dvě srdce tlukou
na sporné jabloně kmen
(snad záviděl nám Bethoveen)
a světlo po průniku lupou
nás vypálilo na goblén
***
Jiří
14.02.2011 17:38:00 | j.c.