Budeš tu?

Budeš tu až usnu se slzami v očích?
A když zavřu je, jako stébelka trávv,
jež jinovatka pokryje...

Budeš tu, až tu zapomenu být a navrátíš mě abych zůstala tady,
kde jsem skončila a zbavila se příběhu
z knihy osudu,
jež nás spojil dohromady?

Budeš tu, až budu chtít zazpívat smutnou písničku o lásce, jež nás zradila
a poslala do neznáma, tam kde se veselost před bídou stranila?

Budeš tu pro mě, až se rozhodnu býti lepším člověkem
a budu si přát, abys mě tou cestou provázel ty?
Plný života a aktivního plánování.

Budeš tu, až se ráno vzbudím a budu volat tvé jméno v slzách a rozhořčení z hádek,
jež nás odsoudili býti k sobě zlí?

...

Ne.

...

Ale pamatuj si, že já tu budu.