Věčná láska

Vítr si pohrává s jejími vlásky,
Její srdce bylo dříve plné lásky.
Je smutná jak malé slůně,
Po lásce její srdce stůně.

Hledá někoho kdo umí mít rád,
někoho, kdo nedokáže v životě lhát.
Hledá někoho kdo ví co láska je,
někoho, kdo ji už nikdy nezklame.

Jeho jméno si pak vryje do srdíčka,
a usmívat se bude i do sluníčka..

Až jednou naposled se zavřou její víčka,
úsměv se ztratí a studená budou její líčka,
duše bude stále jeho jméno křičet,
jenže on to nebude moct už slyšet.

Její srdce ho bude milovat v jakékoli době,
i když tělo bude dávno už v hrobě...

Když láska, tak navěky..