Tulipán a hvězdy

Nastrojený tulipán
pevně svíral v rukou pán,
náhle však ten tulipán
chtěl podívat se ke hvězdám.

Společně pak s pánem
rozhodl se rázem,
že časně brzy s ránem
půjdou o kus dál.

Ženě - co ten tulipán,
večer měl být odevzdán,
zůstal jenom prázdný rám,
obraz byl ten tam.

Utíkali ránem,
tulipán s tím pánem,
nalodit se právem
na přistavený prám.

Běžel si ten tulipán, jako jeho pán.
Pán náhle však k zemi kles,
a tak smělý tulipán - upuštěn
zvolna padá v černou zem.

Hrdě padl tulipán
dopadl jak bonvián.
Však velmi nešťastně,
pánovi rovnou pod katě.
Pán se lekl, přišlápl si tkaničku,
rozplácl se na bříšku.

Tulipán je rozšlapán.
Snažil se svůj tulipán,
ještě vzkřísit tenhle pán,
Mrtvá kytka na zemi si ležela,
jako duše bez těla.

A tak milý pán, dálkami je nepoznán.
Obraz má zas pěkný rám.
A jak dopad tulipán?
Někdy bývá rozšlapán,
však dál se těší přízni dam.

Jen ten pán, ten pán….. tajně hledí ke hvězdám.