BeZ

Už odeznělo mé bytí,
tam kdes ty,
kde včera kvetlo kvítí rudé,
a palouky se zelenaly.


Už odvalily se kameny,
které stály před branami,
zamčeným, napůl zničenými
a cesta je volná.

Je ticho, šeď ponurá
dopadá k zemi
a co před branami zelené,
tady pod stínem bez barev.


Zvlaštní říše divů,
bez Alenky, bez zázraků,
bez noci a bez svítání

bez rána a bez přestání.


Bez pocitů svět se zdá.
Bez bolesti, bez slunce,
bez radosti, bez bláznovství,
jen trochu barev bledých zbylo.


Když zasadím barvy
do země té bezbarvé,
co vyrůst může?
strom bez stínu,
snad plný...šedých vavřínů...


Možná však ne...
nevím...nechci
a tak to i zůstane...