Naděje na skutečnou lásku

Naděje ... chystá se vypsat
že není hlavní - ve vztahu, který ještě ani není - se hned na začátku vyspat
a přitom nežít "jako po staru" ...
ve zmaru
bez úplného doteku těl
který jako by byl na příděl
a přitom není a nechce být sám ...
"My nejsme jenom těla"
to jsem já, duše, říci chtěla
já chci být doteku účastna
když rána
jsou tak časná
tak častá
tak čistá ? ...

Mít snahu
a
mísu
pro Lízu
kozenku jenom skutečnou
živou a krmenou pro mlíčko
"Co říkáš, moje kočičko?"

"Co dnes provedem, drahouši?"
ta věta zní mi teď do uší
a vidí úsměv od ucha k uchu
tělo, seč plné vzruchu,
chce tu energii si udržet
a nepouštět hned ven
kanálem povrchního sexu,
ani omylem

a ukázat
že to jde

nikam a na nic a na nikoho
nespěchat

Že vztah je hned o sexu?
"Takle já žít už nechcu"

Chci bez zbytečných keců
spolu jenom být
energii lásky nerušit
aby mohla přijít
a být tu s námi

Aby se zraněná srdce zase mohla otevřít
a duše hrát zas na varhany
rozbušit
skutečnost
po čem tajně všichni toužíme
snad ... to je má naděje
že nebudeme se bát
... a ze strachu že o něco či někoho přijdem hned spolu spát ... a potom zase tu samou hru /kterou nelze vyhrát/ co po staletí hrát ...
ty touhy ne-následovat
a následovat duše
která tuše
co muše
ni ropuše
nevysvětlíš ...

Víš?