déšť

Byl zas jeden smutný a normální den,
já chtěl si vyčistit hlavu tak vyrazil jsem ven,
chtěl jsem zapomenout na smutek,
a na ten "hloupý" skutek,
co jsem udělal.

Chodil jsem ulicemi města,
hledal jsem kudy k Tobě vedla cesta,
na temných uličkách jsem bloudil.

Ptal jsem se na nebi hvězd,
proč,proč jsem se nechal svést,
slepou pýchou co mi tolik vzala,
a pak se mi za mými zády smála.

Chtělo se mi ze všeho brečet,
a nyní chci před vámi klečet,
abych vám řek co se mi stalo,
snad se mi to jen zdálo.

Tolik tolik se mi chtělo plakat,
však neuronil jsem ani slzu a najednou začalo kapat,
vzůru jsem se podíval,
no co bych vám povídal,
byl tam velký černý mrak.

Do dlaní jsem chytal kapky abych smyl žal,
a neuveřitelé co se stalo dál,
najednou jsi přede mnou stála,
a já si přál aby ses pousmála.

Našel jsem Tě mezi kapkami deště,
a to chci říct už jen Tobě ještě,
že miluji Tě stále víc a víc.

Chci to říkat každý den,
abych se ujistil že až půjdu příště ven,
půjdem spolu vedle svých boků,
ať je nám dvacet nebo sto roků.