deštivá

okenní tabulky
vtíravě studí do zad
tam někde venku
daleko od nás
právě začalo pršet
kradmo tě pozoruji
jak si broukáš v kuchyni

co kdyby
pár tvých songů ulpělo v kořenkách
kdykoli je otevřu
chňapky se zavlní do rytmu
co kdyby
ses po klepnutí peřinou
jen tak objevil na lůžku
visel na háčku v koupelně
schovaný pod županem
dno každého hrnku
bylo stejně temné
jako tvé zorničky

voníš po mandlích
když se ptáš
,, jsem ti k smíchu, maličká … ? “