s kytarou sedím na okraji dne
s kytarou sedím na okraji dne
a zase přišel podzim
v sytých barvách které zbyly
a úsvity přiškrcené mlhou
jiné než ty předtím
nepřejí dennímu světlu
do toho týdny měkce zlátnou
ale trochu chladne pod azurem sílí
a večery jsou neklidné
jak nejsilnější příliv . . .
v košili sedím na okraji dne
na posledním slunci vyhřívám se
kytaru svírám na klíně
a po pražcích prsty bloudím
neschopen písně jediné
ale nemám právo tě soudit
prostě jsem se v lásce zmýlil
a smutek nebo spíš to prázdno
je všechno co mám po tobě
a tak jen s kytarou sedím
na okraji dne
a schopen nejsem
písně jediné
Komentáře (6)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
.....má kytara visí v předsíni na háčku....měla bych ji sundat a zase
zkusit hrát.....Ji.
23.10.2014 20:42:29 | jitoush
no já na tom nejsem o nic líp :-) nehrál jsem už několik let
23.10.2014 20:45:00 | josuatree
.....tak že bychom to oprášili?Trošku začali,aby se udělaly mozolky
na prstech?Hrála jsem jen podle akordů,ale i tak to bylo fajn,
rozpouštěla jsem do kytarových tónů svoje splíny,tenkrát,občas to
pomáhalo......Ji.
23.10.2014 20:50:31 | jitoush
No jasně, že jo, když člověk mlátí jen tak do kytary dvě hodiny určitě ze sebe něco dostane a někdy ho třeba něco i napadne ...
23.10.2014 21:03:29 | josuatree