vám všem i Tobě

Připadám si jako lovec,
ve vašich očích jsem možná sobec,
díky vám všem co jste mi šanci dali,
díky vám všem co jste mi náděj nevzali.

Vážím si vaší šance a naděje,
a snad se po čase tomu všemu každý zasměje,
jsem vám nablízku rád,
to chce mé srdce řvát.

Těším se až s vámi všemi zasednu,
k nedělnímu obědu k polednu,
rád vnímám vaše tváře,
v nichž je bolest nebo radosti záře.

Vychutnám si odpolední kafíčko,
které mi připravíš Ty ma milá Magdičko,
pak večer se pomali blíží,
a našim srdcím se pomali tíží.

Po večeru plném lásky,
se nám objevují první vrásky,
protože je čas loučení,
a sním přichází to neoblomné soužení.

Soužení našich krásných duší,
ale ony opět a vstřícně tuší,
že setkáme se brzy zas,
a bude to jen náš a jen náš čas.