oči plný slz

 

 

podle všeho už několik nocí 

nesmím se tě dotýkat 

obvykle nebýváš tak zamlklá

a tvůj pohled víc mi neříká

až sám sebe v duchu ptám se

zda uniklo mi něco snad . . .

 

smutek v sobě nezapřeš

zas mokrý oči máš a plný slz

jako když se spustí déšť

ale tvrdíš mi že nepláčeš

 

a já žádal tě snad desetkrát

kdy vysvětlíš mi tenhle stav

mám všechny prosby odříkat

dřív než půjdeš sama spát ?

 

a tak se nám po letech zas vrací

s plíživým tichem starý pocit

že už jsem se přestal rána ptát

co s námi asi jednou bude

až přestanem se milovat . . .