ozdoben strastmi

jehly v kleci v kovový den
nebe šedé modře černot šije
a na co dneska lije
oranžové vesty zapadlé do listí

na noc viny
to je utopie

já se prostě nevyšlechtím
když zlato posvítí

má oči lákavé má oči kočičí
a i kdyby v říjnu hřálo
co se mnou zoufalcem
co čerpá vodní nouze
co s roubem od řiti
pro prdel jako saze

na noc viny
to je utopie

sláva už ji mám
moji milí funebráci
železo života sem krad
a v železech mne vedou lkát
za ploty nezahrad

vždyť já míval loďku barvy len
a touhu plout s láskou za mořem
že jsem čistým člověkem
a čeká nás pláž pro něžný sen!

leč...

prstíčkem hladím kamení
a uvnitř já vězeň chladných žen!

v temné cele stěn
mříže mě mění
jak v soli pozdě tají sněhy
pozdě na rozběhy
do srdečních změn

píší mi do dlaní
píší do rýh vzkaz
až propustí mne po letech
pozdě se ptej
pozdě hledej čas
kde je ta dívka v úsvitech
kde je má milá jitřní síla

...

otrávené šípy lámou vyschlé dřevo
budu vinou
budu na plech
reznout déšť
pro sychravé šero
že mě zas dostala
všech kapitálů pěst
že mě zase stáhla
visím hlavou dolů

a problém sviští za problémem
stáhněte mě bože z pouti
z pouti mrtvého zajíce

* ne!
* ještě nejsi mrtvej!
* utíkej...

ozdoben strastmi