Po dehtu dechu kroužím ústa,
prochodit střepy do podkov,
slepovat slova v obrazech,
po Tobě ráno nezarůstá
prázdnotou nahou beze slov
v nádobách mělkých dlaní mech
Vykroužím tělo Tvé po klasech,
zrnka jsou časy pokosené
a srdce moje jakbysmet,
aksamit noci v podkřídlech
ukrývá lampy nedozřené,
polibky ohníčků nevidomých hvězd
Tisíckrát nepojmenované tváře
nebudou nikdy stáloměrné,
zůstanou cizojazyčnými gesty,
otisknout srdce do polštáře
na bázi snění nezastřené,
činy se promítnou mezi prsty
na dotek vyzrazené lásky
slova Tvá
vonným balzámem se zdají
srdcím jež
smutkem zarůstají
prohojí rány
bolesti
jsi tu
a klíč svůj
od štěstí
propůjčíš všem
kdo vnímat umí
citem svým
slovům porozumí...
27.03.2016 12:46:10 | Malá mořská víla
Jsi anděl
s podkřídly pro zmrzlé skřivany
pro štěstí podkůvek
pro lásky, kolíbky, pro hrany.
11.03.2016 19:00:54 | Pamína
Děkuji Ti,milá Pamíno, tak krásná slova si ani nezasloužím, řekl bych však, že by měla patřit spíše Tobě.Řekl bych, že Bůh uvěřil na anděly, když uzřel Tebe.Překrásný den
11.03.2016 21:53:57 | Akrij8
...tam je tolik krásných momentů,milý Jiří,po dalším přečtení "vyskakují"
nové obrazy.........tak ať rána nezarůstají.....jen rány....Ji./úsměv/
10.03.2016 20:30:31 | jitoush
Děkuji Ti, milá Jitřenko:0) Těší mě, že je vnímáš.Děkuji za tak krásné přání, kéž Tvá rána kvetou a rány se zalepí medem.
11.03.2016 21:39:27 | Akrij8