BANALITA
BANALITA
BANALITA
únavou i mnou udolán
tiše jsi kamsi odešel
nejspíš jinam spát
zatímco jsme si nadále povídali
téměř do rozbřesku
tak dobře jsme si rozuměli
snad jenom jednou
jedinkrát
když jsme se naposled i prvně
vychýlili z osy
a naše rovnodennost současně znamenala
zimní i letní slunovrat
k čemu je mi celá ta zásoba
vždy po ruce pohotových slov
když nahlas před tebou nevysoukám
jednu šíleně banální frázi
která však nevyřčena dává smysl všemu
mám tě rád
Slezsko, 16.11.2016
https://www.youtube.com/watch?v=1gTGmbA40ZQ
Komentáře (36)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
ve vychýlení vlastních představ...v usebrání...před svítáním...před vyslovením...staro-novým uvěřením...úsměv.z.
20.11.2016 12:54:53 | zdenka
Myslím, že jsem tě na chvíli zahlédla. Seděl jsi v křesle a usmíval se......nevím jestli víc ústy nebo očima, tam uvnitř a i když padlo pár slov, bylo víc ticha v tom smíchu. Přesto právě to ticho mělo větší význam. :O) Krásný víkend Josefe...... A rozumím i tomu, co jsi napsal níže Jituš. :O)
19.11.2016 15:36:13 | Tichá meluzína
Usmívám se,Blanko, a očima - těma hlavně ;-)) Děkuji za srozumění, které jsi pro mě tak úžasně a empaticky vyjádřila... :-) Báječný víkend i Tobě :-)
19.11.2016 15:47:29 | Amonasr
...mám tě rád.. tři obyčejná, jednoduchá slova nade vše, znamenají touhu, radost, štěstí, pokoru, úctu, sdílení, souznění, porozumění a přesně jak jsi napsal, máme-li tohle všechno komu dát a být obdarováni(nepodmíněně)pravdou a krásou těch tří obyčejně neobyčejných slov:-)))
17.11.2016 19:47:30 | Nikita44
Souhlasím s Iluzionistkou, "mám tě rád/a" - zrovna tahle fráze až tak banální není... pokud je míněna vážně a vychází z hloubi odkudsi ze samého štěstí :-)
Mně se jednou poštěstilo zaslechnout to čarovné "mám rád" :-)) a vznikla z toho básnička, mám ji pod názvem Blízkost nekonečna /již jsi ji četl, mám pod ní Tvůj tip/ ... byl to jeden z nejúžasnějších okamžiků v mém životě.
Pěkné odpoledne :-)
17.11.2016 13:06:03 | Helen Zaurak
Ano – přesně tak to vnímám, jak jsi to podmínila tím „pokud“. Ale pak to má pro mě takovou niternou sílu, že to nedokážu vyslovit. Jakmile to řeknu nahlas, pokud si to na mně třeba někdo vynutí, tak si připadám jako lhář, i když to myslím vážně – a nejspíš to pak ani nezní přesvědčivě. Jsem možná divný, ale láska je pro mě do té míry hluboce intimní záležitost, že snaha vynést ji na povrch slovy jako by ji srážela, ponižovala a znesvěcovala, či co… Stěží se mi to definuje, ale určitě víš, jak to myslím...
Tvou báseň jsem si znovu přečetl a je prodchnutá štěstím. Láska je velké štěstí, máme-li ji komu dát… A když je i opětovaná, je to přímo zázrak – jen ho nezakřiknout… :-)
Hezký večer :-)
17.11.2016 17:50:25 | Amonasr
Děkuji. A Tvou báseň, s dovolením, si ukládám, i pro Tvůj komentář :-)
Dobrý večer :-)
17.11.2016 18:26:21 | Helen Zaurak
Je zajímavý, že zrovna tahle fráze zas až tak banální není a dost lidí ji neumí jen tak říct. Možná to bude tím, že se pak člověk cítí mnohem odhalenější a zranitelnější...
17.11.2016 09:53:50 | iluzionistka
Já ji opravdu říkat neumím a neumím s ní moc zacházet ani tehdy, když je adresovaná mně. Jako by při vyslovení ztratila svou váhu, opravdovost, rozmělnila se, těžko říct… Když zejména v mnohých amerických filmech ji protagonisté říkají v každé druhé replice, nemůžu to poslouchat a připadá mi to strašně vyprázdněné… S tou zranitelností je to zajímavá myšlenka, něco na tom nejspíš bude… :-)
17.11.2016 17:46:58 | Amonasr
mám podobný pocit, jak kdyby se slovy ty city deformovaly :)
18.11.2016 11:45:38 | iluzionistka
neskutečně silný a pokorný slova... díky za ně...
poslední dobou ukončuji určité lidské věci a začínají nové a stále jsou... a já si občas říkala, zda je to dobře... ptala se sama sebe...
a ano, to pokorné, jiskrné a jsoucí zůstává...
protože tam je to mám rád...
děkuju za tohle, co jsi napsal, to má tak široký rozsah ... díky, ze srdce díky
17.11.2016 01:46:21 | zelená víla
Pepo, líbí se mi Tvá pokora a otevřenost...:-D***
16.11.2016 22:12:27 | Frr
Děkuju, Jiří, že to tak bereš – vážím si toho, i když si to nejspíš nezasloužím… :-D
17.11.2016 17:43:33 | Amonasr
snad je cit cítit i beze slov :-)
16.11.2016 20:42:23 | Fany
Že jo? ;-) Já to říkám furt... :-))
16.11.2016 21:01:14 | Amonasr
...chtěla jsem na Tvou báseň reagovat "spořádaně"nahoře,ale nějak
mě to "zaválo"k Tvé reakci dolů.......naprosto respektuji,že každý má
jinou míru citového projevu.....prostě to tak je...a že otázky tipu:
"máš mě ještě rád?"leckoho dovádějí do stavu podrážděnosti.
Ale mám pocit,že je lepší to kouzelné a od srdce....mám Tě rád....radši
říkat častěji ruku v ruce s činy,ale někdy jen tak....než velmi zřídka.
Jsou tací,kteří někoho mají rádi a ten druhý to skoro netuší.
Když toto krásné třísloví někdo vysloví mým směrem,ať je to někdo hodně
blízký nebo vzdálenější,tak mé srdce chvěje se blahem....je tak
posilující to slyšet a vnímat.....a je skvělé moci toto třísloví posílat
dál.......jen houšť s projevy náklonnosti ať přátelské nebo partnerské.......Ji./úsměv/
18.11.2016 21:32:46 | jitoush
Jituško, vím, že Tvá slova nejsou určena mně, ale jsou mi tolik blízká, a ráda bych je podpořila, totiž tato :
"mám pocit, že je lepší to kouzelné a od srdce....mám Tě rád....radši
říkat častěji ruku v ruce s činy, ale někdy jen tak....než velmi zřídka.
Jsou tací, kteří někoho mají rádi a ten druhý to skoro netuší."
K tomu dodávám : ano... až se mi srdce svírá...
Děkuji za Tvůj názor, jsem Ti za něj velmi vděčná.
Děkuji, Jituško.
19.11.2016 15:22:33 | Helen Zaurak
Naprosto, Jitko, i já respektuji Tvůj úhel pohledu - nemůžeme ani být všichni stejní a vím, že moje úspornost v tomto směru občas vede i k nedorozumění či nepochopení. Hodně bude asi dáno tím, že jsem citový intovert a leccos je možná i výchovou v dětství. Prostě u nás doma se vzájemná láska slovně ani dotyky najevo téměř nedávala a přesto jsem ji vnímal a toužil po ní. Už od mala mi ale nebylo příjemné, když mi svou náklonnost nejen cizí lidé chtěli projevovat hlazením, nebo tety třeba ocumláváním ;-) Mám i poměrně velkou "bublinu" a těsná blízkost cizích lidí mi není příjemná, dost dlouho mi trvá, než si někoho pustím k tělu, a to i doslova. Nesnáším proto i tlačenice a příliš zalidněné prostory. Do citově intimního prostoru si pouštím jen ty, které chci, a mnohem víc si i cením toho, když mou náklonnost někdo dokáže vnímat pouhou empatií, bez prvoplánových slov. Sám asi taky dokážu dobře vytušit, komu jsem sympatický nebo i něco víc a ubezpečující slova pak vnímám spíš rušivě. Nejspíš jsem trochu exot, ale citový pramen pod svrchní obrannou krustou není přesto o to míň vydatný - možná spíš naopak... ;-))
P.S. Trochu mě už ale obrousil Liter - dřív bych to o sobě takto veřejně nikdy za žádnou cenu neprozradil. Hlídám si už svůj vnitřní svět mnohem míň než ještě poměrně nedávno. Koneckonců verši tu o sobě všichni prozrazujeme skoro všechno, ať chceme či ne... :-)))
19.11.2016 15:02:48 | Amonasr
.....Milý Pepo,plně respektuji,co tu píšeš,tak nějak mně to k Tobě sedí,
říkám Ti to,protože jsem měla možnost Tě potkat.....ano,míra citlivosti
ve vzájemném poznávání je důležitá,každý má své hranice,své limity,své potřeby a respektovat to je něco,co posouvá vztahy do jiných rovin.
A kam se chce,může a umí každý z nás posouvat sám o sobě,to je velmi individuální.Sama jsem se v tomto ohledu posunula z velké plachosti
do méně viditelné plachosti/úsměv/.
Vzpoměla jsem si na dvě mně blízké myšlenky z knížky "Cestou lásky"
od Františka Kožíka....cituji:"Ale každý,kdo miluje,potřebuje aspoň někdy
poznat,zda se mu láska třeba vzdáleným odrazem vrací."
A ještě jedna:"Máme obyčejně v nitru víc,než dokážeme vyslovit."
Krásný start do nového týdne přeji......Ji.
P.S.A díky za upřímnost,toho si vážím...
20.11.2016 21:37:21 | jitoush
Milá Jitko, děkuji za hezkou repliku a už mlčím... Ne ale, že bych snad s Tebou nesouhlasil - právě naopak... :-)
23.11.2016 23:10:21 | Amonasr