Kapičky bolesti

Když kapičky bolesti tečou Ti po tváři,
když se rozhlédneš a Tvá láska se zatváří,
jakoby si za to mohl Ty...
Tiše Ti puká srdce tvý.

Tichý křik strachu temnotou se rozléhá
a na Tebe ta samota doléhá.
Když deštěm sám se ploužíš,
když v dešti objímat ji toužíš,
když cítíš se jak pes zmlácený,
v tom případě už jsi ztracený,
Tvůj rozum Nahlas šeptá
a ta bolest tě furt deptá.
Nevíš kudy kam máš jít,
nevíš jak bez ní budeš žít.
Každá vteřina jak kladivo na tebe dopadá
a těch vteřinu bude ještě hromada.

Tak Vzchop se a žij dál!
Přece byses s tím nepáral!
I když Tě už nemiluje,
Tvoje láska tím posiluje.
Tak vzchop se a jdi ji získat zpět!
Odhodlej se a běž si ji získat hned,
protože každou vteřinou jsi od ní dál,
tak jdi a nezapoměň kdo rozhodnout se Ti pomáhal.
Však co může člověk ztratit,
vždyť za lásku se musí platit.
Každý si musí svý štěstí bolestí vykoupit,
každý se musí v životě potrápit...
Protože život bez bolesti nemá smysl...